SOCIÁLNÍ STÁT - WELFARE STATE 1. Pojem sociální stát (welfare state). Stát je nejvýznamnějším aktérem sociální politiky „Sociální stát“ je základní sociologický pojem Jiné názvy: stát sociálního zabezpečení stát sociálních služeb asistenční stát stát blahobytu anglicky – welfare state, německy Soziale Stadt Akcenty ve vývoji moderního státu: 18.st. - občanská práva - individuální svobody - rovnost před zákonem 19.st. - politická práva - účast na rozhodování - na moci 20.st. - sociální práva – zajištění mimimální sociální a ekonomickou úrovně Sociální stát zahrnuje - občanská, politická i sociální práva Idea Welfare State: sociální a ekonomické podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jednotlivců (skupin), ale věcí veřejnou 2. Faktory ovlivňující vývoj a konkrétní podobu sociálního státu. Převážně vnitřní faktory: · Kulturně historické faktory a z nich vyplývající ideologie · Demografické faktory · Ekonomické faktory, ekonomický růst · Sociální struktura · Politické faktory , politický systém, vývoj politických institucí a struktury · Mobilizace dělnické třídy, vliv dělnických stran a nátlakových skupin · Sociálně psychologické faktory Převážně vnější faktory: · Rozvoj techniky · Mezinárodní standardizace a technická pomoc · Mezinárodní situace · Kulturní difůze · Zahraniční vlivy (ekonomické. politické, ideologické) · Globalizace 3. Typologie (modely) sociálního státu liberální, konzervativní, sociálně-demokratický Název: Kriteria poskytování služeb Liberální individuální pracovní úsilí Reziduální Konzervativní Pracovní výkon s ohledem na Pracovně výkonový udržení tradic a statusových rozdílů Korporativní Vliv korporací (profesních aj.) Sociálně demokratický Univerzalistický přístup Institucionálně-redistributivní Všichni platí, všichni dostávají Hlavní rysy států veřejných sociálních služeb Charakteristiky Reziduální Pracovně výkonový Institucionálně redistributivní Liberální Konzervativ- ní Sociálně demokratický Odpovědnost státu minimální optimální totální Distribuce podle potřeb marginální sekundární primární Rozsah povinně poskytovaných služeb omezený extenzivní úplný Populace krytá povinně poskytovanými službami menšina většina všichni Výše příspěvků nízká střední vysoká Část národního důchodu určená na služby poskytované státem nízká střední vysoká Zkoumání potřebnosti primární sekundární marginální Povaha klientů chudáci občané členové společnosti Status klientů nízký střední vysoký 4. Vývoj sociálního státu Přípravné období: l . konec 19. a začátek 20 st. Odpověď na problémy, které nastolila průmyslová revoluce v duchu ideí moderního státu - sociální tlak – marxismus (Komunistický manifest 1848), sociální aktivity Církve (Rerum novarum 1891) úrazové pojištění; sociální zákony, státní paternalismus (Bismarck) 2. 30. léta – světová hospodářská krize, 2. světová válka Státní zásahy do ekonomiky J. M. Keynes USA - New Deal - Roosewelt Evropa - Skandinávie - Myrdal, VB – Beveridge, ale také - Hitler – Německo Etapy sociálního státu: 1. 1945 - 1962 poválečná obnova, pocit solidarity, spolupráce v ekonomické a sociální oblasti mezinárodní instituce - OSN, Marshallův plán, OECD, Rada Evropy, komunistická varianta sociálního státu 2. 1962-1973 sociální a ekonomická expanze, růst blahobytu a sociálních jistot - „zlatý věk“ sociálního státu 60.léta - varovné signály - studentská hnutí, globální problémy, Římský klub 3. 1973 - 1980 krize a stagnace sociálního státu - l. a 2. ropná krize 4. 1990- přehodnocování a hledání nových konceptů sociálního státu 5. Krize sociálního státu Příčiny: · pokles tempa růstu HDP na l - 3 % (1991 - 1 %) · růst veřejných výdajů - 5 % veřejné výdaje až 60 % HDP · růst zadluženosti · ztráta sociálního konsenzu (legitimity), bohatí nechtějí doplácet na chudé · ztráta efektivnosti - nárůst byrokratického aparátu vzrůst výdajů na státní aparát · „nedostatek" veřejných sociálních služeb, poptávka roste neomezeně Ohrožující skutečnosti: · rostoucí nezaměstnanost · demografický vývoj – stárnutí populace · růst výdajů na zdravotnictví · oslabení fungování rodin · globalizace – migrace 6. Kritika sociálního státu zprava - neoliberálové – konzervativci, „nová pravice“ „svoboda a rovnost jsou neslučitelné" „sociální stát nepodporuje fungování společností, brzdí iniciativu, je neefektivní, despotický, vede ke komunizmu" zleva – marxisté, komunisté - kapitalismus je nereformovatelný, nespravedlivý. Je třeba zrušit soukromé vlastnictví výrobních prostředků 7. Pozitiva sociálního státu - snižuje sociální nerovnosti - vytváří pocit sociálního bezpečí - podporuje sociální konsenzus - sociální smír – sociální kohezi - zaměstnává velký počet pracovníků - zvyšuje zaměstnanost - organizuje aktivní politiku zaměstnaností - úřady práce - zvyšuje kupní sílu obyvatelstva (min. příjem, sociální dávky), - vytváří veřejné zakázky - zajišťuje přípravu na povolání (investice do budoucnosti) reprodukce pracovních sil - nevynaložení některých sociálních výdajů znamená vyšší náklady v budoucnu (školství, zdravotnictví) 8. Trendy sociálního státu na konci 20. století. Hledání kompromisu mezi jednotlivými přístupy – „welfare-mix“ Idea sociálního státu musí být zachována, jde o způsob jejího naplnění. Zachování specifik jednotlivých zemí – pluralita. Nemůže existovat jednotný model. Vyváženost mezi angažovaností státu a nestátních subjektů. Význam morálních faktorů. Moderní společnost nemůže existovat bez solidarity. .. 9. Budoucnost sociálního státu? Problém sociálního státu je jedním z největších témat dneška. Všichni mluví o nutnosti jeho reformy, zeštíhlení, zefektivnění, ti radikálnější dokonce o jeho zrušení. Proč je sociální stát v krizi? A existuje z ní nějaká cesta ven? Na těmito otázkami se zamýšlejí socioligové i ekonomové: Antony Giddens (Global Viewpoint 2005 – Lidové noviny 15.11.2005): Evropský sociální systém se y ubírá v různých zemích ráznými cestami, a proto se také musí vyrovnávat s problémy různého druhu. Evropský sociální model, který připouští dvacet milionů nezaměstnaných, potřebuje změnu. Nezaměstnanost se totiž soustřeďuje právě v zemích, kde nedošlo k reformě trhu práce -ve Francii, Německu a Itálii. Všechny evropské země, kterým se v posledních deseti až patnácti letech dobře dařilo, toho dosáhly jen proto, že mají flexibilní trh práce - a to aniž bychom přistoupili na americký model „přijmout, nebo vyhodit podle potřeby". Co by, vcelku vzato, reforma pro tyto důležité evropské země znamenala? Více investic do výzkumu a technologií. V této oblasti jsou na čele skandinávské země. Reorganizaci vyššího vzdělání, včetně zavedení odpovídajících poplatků. Otevřenější kapitálové trhy, které by vytvořily atraktivní prostředí pro investory. Německo například spoléhá v investicích více na síť firem než na globální kapitálové trhy. A konečně, jak už.jsem řekl, také flexibilní pracovní; trh včetně aktivní pomoci pracovníkům v přizpůsobování se technologickým změnám tak jak je tomu ve Skandinávii. Země jako Francie, Španělsko a Itálie mají nejmenší porodnost v lidské historii. To je zarážející především v tak katolické zemi jako je Itálie. Domnívám se, že tento protimluv je výsledkem ženské emancipace. Ženy, které chtějí pracovat, nemají mimo tradiční rodinu žádnou oporu, a tak přestávají mít děti. . Hlavní demografický rozdíl mezi Evropskou unií a Spojenými státy je jednoznačně způsoben tamější dlouhodobou masovou imigrací. Jen díky tomu je dnes americká společnost mladší a schopná se obnovovat. Imigrace může mít na řešení penzijní krize v Evropě pozitivní vliv, vyřešit ji však nemůže. K tomu by bylo třeba obrovského přílivu imigrantů. Jiným aspektem odpovědi na tuto otázku je ale pozitivní pohled na stárnutí, tak jak se to víc a víc děje ve Spojených státech, a to tím, že zajistíme starším lidem právo na práci. V Evropě pracuje jen třiatřicet procent mužů starších osmapadesáti let. Ve Spojených státech je to šedesát procent, v Japonsku šedesát šest procent. Celá koncepce brzkého odchodu do důchodu v Evropě musí být revidována. Existuje způsob, jak krizi sociálního státu překonat? Může sociální stát v nějaké reformované podobě existovat vedle dnešní globální ekonomiky? „Navrhovaná řešení," tvrdí ve své knize Soumrak sociálního státu Jan Keller, „jsou buď příliš dílčí, takže celkovou krizi mohou zmírnit přinejlepším jen okrajově, anebo jsou naopak natolik radikální, že jsou při dnešní konstelaci ekonomických a politických sil prakticky neprůchodná. Prvořadým problémem je již to, že neexistují vrstvy, které by nějakou vizi změny přijaly za svůj program. Dnešní chudina není disciplinovaným proletariátem minulosti a střední vrstvy jsou příliš atomizované.“ Zygmunt Bauman (Idividualizovaná společnost) žádný konkrétní recept na záchranu sociálního státu nenabízí. Podle něj jde především o změnu pohledu. Nejde primárně o ekonomický, ale o etický problém. „Lidskou společnost bychom měli měřit kvalitou života jejích nejslabších členů. A jelikož podstatou veškeré mravnosti je zodpovědnost, kterou na sebe bereme za lidskost života ostatních lidí, je to rovněž měřítko etické úrovně společnosti. Domnívám se, že je to jediné měřítko, které sociální stát snese, ale také jediné, které potřebuje. Možná si sociální stát tímto měřítkem nedokáže získat přízeň všech lidí, na jejichž podpoře závisí jeho osud; je to však také jediné měřítko, které rozhodně a jednoznačně hovoří v jeho prospěch." Tyranie a všudypřítomnost ekonomického myšlení je ovšem jednou ze základních charakteristik naší doby. Sám Bauman na jiném místě své knihy možnost nějakého vzkříšení etického pohledu na svět zpochybňuje. „Jednotlivcům byla poskytnuta svoboda nevídaných rozměrů, avšak za cenu nevídané nezajištěnosti. A kde je nejistota, tam zbývá jen velmi málo času na péči o hodnoty, které překračují rovinu každodenních starostí. Nemůžeme se starat o to, co vydrží déle než prchavý okamžik." Shrnutí: Hlavní rizika vytvářející rizikové skupiny klientů sociálního státu: · nezaměstnanost · rodina – mateřství · zdravotní stav populace – životní styl · stárnutí populace Změny, které přináší postindustriální společnost: · změny v technicko-ekonomické oblasti – technický rozvoj přinášející růst produktivity práce, přesun aktivit do sektoru služeb · flexibilizace práce (zmenšení podílu klasických zaměstnán) · flexibilizace rodiny · stárnutí populace · globalizace – vliv nadnárodních firem (konkurence schopnost, trh práce, oslabování vlivu národních států) Problém financování sociálního státu: · Tlak na snižování daní – nadnárodní firmy – snižování nákladů · Klesající počet zaměstnaných a podíl klasického zaměstnání vede ke snížení plátců sociálního pojištění (střední třída) · Vzrůstá potřeba sociálních služeb – roste podíl !chudých“ Ulrich Beck: Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně Sociologické nakladatelství, Praha 2004,431 strana , Zygmunt Bauman: Individualizovaná společnost Mladá fronta, Praha 2004,290 stran Jan Keller: Soumrak sociálního státu Sociologické nakladatelství, Praha 2005,158 stran