Co je sociální politika 1. Základní charakteristika – základní pojmy 1.1 Sociální politika jako vědní (teoretická) disciplína Analýza procesů tvorby a realizace politik týkajících se vztahů občanů a sociálněekonomických podmínek života Související disciplíny: ekonomie, sociologie, politické vědy (stát), právo, ekologie, psychologie, pedagogika, medicína, demografie a statistika 1.2. Sociální politika jako praktická aktivita Ovlivňování podmínek života - situací a vztahů jedinců, skupin a společnosti Cíle sociální politiky · Čelit sociálním a ekonomickým ohrožením v průběhu života a vytvářet příznivé podmínky pro život (rozvoj) jedinců a skupin · Soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o udržení nebo změnu (fungování) sociálního systému. · Zajistit sociální integraci, sociální kohezi, sociální fungování.. · Sociální politika musí předcházet a zabraňovat konfliktům, zajišťovat sociální rovnováhu, sociální smír. Aktivity sociální politiky musí být únosné ekonomicky, sociálně, politicky. 1.3. Sociální politika a sociální práce Definice sociální práce (2000) Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Využívá teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti. Posun od terapeutického k reformnímu paradigmatu Proč? Stav společnosti (prostředí) Sociální situace jednotlivců a skupin je věcí veřejnou (politikou) 1.3. Lidské potřeby, lidský potenciál Člověk a jeho potřeby · biologické (materiální) · psychologické · sociální · spirituální Podle většiny výzkumů sociální situaci člověka nejvíce ovlivňuje: zdraví, vzdělání, prostředí, peníze (majetek). Cílem sociální politiky je rozvíjet lidský potenciál, který je vymezen jako soustava dispozic a sklonů člověka k činnostem (a k existenci ve vztazích), které rozvíjejí jak lidské bytostné síly, tak zároveň společnost. Je tedy předpokladem životních činností (a vztahů) lidí, jimiž se jako jednotlivci i sociální skupiny uplatňují ve společnosti a mění ji. Rozvoj lidského potenciálu i možnosti jeho uplatnění jsou závislé na stupni rozvoje společnosti. Lidský potenciál je však zároveň výsledkem životních činností (a vztahů) lidí, protože teprve v činném uplatnění (a ve vztazích) se mohou tyto dispozice a sklony rozvíjet. Tvořivý potenciál je dispozice k autonomní tvorbě nových skutečností a sklon v maximální ji míře uplatnit. Individuálně integrativní a regulační potenciál představuje schopnost ovlivňovat běh vlastního života tak, aby se efektivně a vyváženě kultivoval a uplatňoval celý lidský potenciál. Hodnotově orientační potenciál představuje sklon věnovat se pouze těm životním aktivitám, které jsou v souladu s interiorizovanou soustavou hodnot. Je založen na schopnosti přikládat diferencovaný význam všemu, co souvisí se životem, a rozhodovat se i s ohledem na okolnosti, které přesahují individuální lidskou existenci. Poznatkový a dovednostní potenciál představuje disponibilitu s poznatky a dovednostmi nezbytnými pro realizaci diferencovaných lidských činností a vztahů, včetně připravenosti vhodně je uplatnit. Sociálně participační potenciál představuje dispozici vstupovat do širších sociálních vazeb a uplatňovat se v nich - a zároveň respektovat nároky vyplývající z účasti na fungování sociálních útvarů, které tyto vazby zprostředkují. Potenciál zdraví je fyzická a psychická, geneticky, bchaviorálnč i sociálně podmíněná zdatnost a odolnost. Zdatnost je komplex somatických i psychických funkčních dispozic k aktivní existenci, odolnost je schopnost dosahovat aktivně rovnováhy s prostředím a také se aktivně adaptovat na jeho změny. 1.4. Oblasti sociální politiky politika sociálního zabezpečení – pojištění, podpora, pomoc politika zaměstnanosti zdravotní politika vzdělávací politika politika ve sféře bydlem rodinná politika (ekologická politika) 1.5. Faktory ovlivňující (určující) sociální politiku. Praktické: · demografický vývoj (stárnutí populace – důchodová reforma – dnes každý 5., 2030 každý 3., 2050 každý 2. starší než 60 let) Růst mladší populace přináší oslabení demokracie více než 50% mladých je problém – radikalismus, nezaměstnanost..) · ekonomická a sociální situace · politický systém · mezinárodní vlivy Obecné – (M. Novak: Duch demokratického kapitalizmu) Tři relativně samostatné ale navzájem se ovlivňující „světy“ (oblasti života): · technicko-ekonomický · politicko-sociální · morálně-kulturní Sociální politika závisí na hospodářském, politickém a kulturním (morálním) stavu společnosti. 1.6.Aktéři sociální politiky Stát - centrum, regiony,obce – státní správa, samospráva Instituce zákonodárné, výkonné, soudní parlament, vláda, ministerstva, (a jiné centrální úřady) - jejich instituce, soudy firmy (podniky) – výrobní, obchodní aj. neziskové organizace, profesní komory, odbory, církve, občanská sdružení specializované instituce sociálních služeb občané, rodiny, sousedství. Subjekty a objekty sociální politiky Každý občan je subjektem i objektem sociální politiky 1.7. Nástroje sociální politiky · právo - právní normy · organizační struktura společnosti a společenské instituce (státní správa a samospráva, regiony, obce, nevládní organizace) · ekonomické nástroje - hospodářská politika · sociální programy - vládní, nevládní · nátlakové akce · sdělovací prostředky 1.8.Vztah sociální a hospodářské politiky Sociální politika a hospodářská politika jsou dvě samostatné ale navzájem se ovlivňující oblasti politiky (veřejných aktivit sloužících k ovlivňování života společnosti) Vliv hospodářské politiky na sociální politiku: 1. státní rozpočet 2. daně, daňové úlevy 3. ceny, mzdy 4. úvěry, úroky 5. strukturální politika – odvětví – regiony Vliv sociální politiky na ekonomiku: 1. kvantita a kvalita pracovních sil (zdraví, vzdělání) 2. podmínky zaměstnávání - nezaměstnanost 3. výše mezd 4. odvody a sociální dávky 5. sociální smír 1.9 Sociální politika jako politika Politika – „věc veřejná“ - proces záměrného ovlivňování jednotlivců a skupin sociální politika - řešení sociálních problémů cyklus - příprava rozhodnutí, přijetí rozhodnutí, realizace rozhodnutí, důsledky a jejich vyhodnocení Hodnoty, ideologie a sociální politika Pojetí člověka a vymezení jeho postavení ve světě Evropa, USA - neevropské civilizace (i v rámci Evropy - různé pojetí) historie, materiálně-technická úroveň, ideologie, politický systém Ideologie Soustavy hodnot a preference uplatňující se při prosazování zájmů různých sociálních skupin uplatňující se v praktické politice 1.10.Základní přístupy · liberální (svoboda jednotlivce, mechanizmus volné soutěže a trhu) · sociálně demokratický – redistributivní - (státní intervencionizmus) · konzervativní (důraz na tradiční hodnoty a uspořádání společnosti) 1.11. Některé základní pojmy Sociální událost Skutečnost, která významně ovlivňuje sociální situaci jedince nebo skupiny (nemoc, úraz, ztráta partnera, sňatek, narození dítěte, ukončení vzdělání, nástup do zaměstnání, ztráta zaměstnání, získání nebo ztráta bytu atd.) Sociální události mohou vést k sociální desintegraci, k sociálnímu vyloučení Cílem sociální politiky a sociální práce je zamezit sociálnímu vyloučení, resp. odstranit nebo zmírnit jeho důsledky. Sociální ochrana - soubor nástrojů, kterými se zajišťuje - řešení obtížných životních situací, které vedou k sociální a ekonomické nouzi a které nejsou občané schopni řešit sami. Vychází z nezadatelných lidských práv na důstojný život. Další pojmy: sociální správa - soustava státních institucí pro zajištění sociální ochrany sociální zabezpečení sociální pojištění záchranná sociální síť sociální podpora sociální pomoc sociální péče