Trendy vývoje kriminality v ČR
Příspěvek je zaměřen na popis vývoje kriminality jako celku i její struktury v ČR od roku 1993, příp. od pozdějšího roku, a to do roku 2005. Snahou bylo zachytit období, ve kterém změny byly výraznější a vývoj v delších časových řadách, např. za desetiletí, či od roku 1999, kdy kriminalita v ČR kulminovala.
Prezentované poznatky jsou zpracovány jednak s využitím již vydaných materiálů IKSP, kde odpovědným řešitelem byla autorka, jednak z připravovaných materiálů pro příspěvek IKSP do úkolu řešeného APZ SR.
Institut pro kriminologii a sociální prevenci od roku 1991 vydává každoročně studii „Kriminalita v roce …“, popisující a komentující stav kriminality v ČR, a to převážně s využitím statistických údajů (standardních či nestandardních-vyžádaných sestav) z odboru systémového řízení a informatiky Policejního prezidia ČR, doplněných o statistické údaje Ministerstva spravedlnosti ČR.
Po radikálním nárůstu kriminality v ČR v 90.letech, který kulminoval v roce 1999 na počtu 427 tis.tr.činů, nastalo období poklesu a nyní se zdá, že dochází ke stagnaci počtu tr.činů na úrovni kolem 350 tis.ročně, alespoň to platí o evidované části kriminality. Celkový pokles byl ovlivněn především poklesem té části evidované kriminality, kterou Policie ČR označuje jako majetkovou kriminalitu.
Při pohledu na jednotlivé části zahrnuté do struktury kriminality již obecné trendy (pokles a stagnace) neplatí absolutně.
Taktéž při zkoumání změn v čase podle jednotlivých trestných činů, především tam, kde se jedná o objasněné trestné činy a změny v počtu známých pachatelů těchto činů, můžeme polemizovat o tom, zda lze zjištěnými poznatky veřejně prezentovaný vcelku pozitivní vývoj v oblasti kriminality potvrdit.
Komentář
Na grafu zpracovaném z údajů PP ČR je znázorněn jak pokles, tak i stagnace kriminality po roce 1999.
Nejvyšší počet trestných činů v ČR byl evidován v roce 1999, což představovalo cca
4 266 tr.činů na 100 000 obyvatel. V roce 2005 to bylo již jen cca 3 440 tr.činů na 100 000 obyvatel.
Mechanickým srovnáním policejních statistik okolních zemí za rok 2004 můžeme dojít k lichotivému poznání, že tento index je, s výjimkou Polska, nejnižší a téměř obdobný jako na Slovensku.
Jen pro ilustraci uvádím dostupné statistické údaje o počtech trestných činů v okolních státech v roce 2004 v poměru k počtu trvale tam žijících obyvatel: SR uvádí cca 3 600 tr.činů na 100 000 obyvatel, avšak Rakousko - 7 844, Německo – 7 966, Polsko pak jen 2 282 tr.činů. Výrazně vyšší ukazatele než ČR uvádí i Francie, Anglie a Wales, Nizozemí a četné jiné státy. Avšak bez hloubkové analýzy jsou tyto údaje navzájem nesrovnatelné a vedou ke zcela chybným závěrům. Blíže je toto téma rozvedeno v pasáži o mezinárodním srovnání statistik o kriminalitě.
Více než čtvrtina evidované kriminality v ČR je, obdobně jako v mnoha státech Evropy, páchána v hlavním městě. V poměru k počtu obyvatel je Praha, ve srovnání s dalšími územními celky, zatížena více než dvojnásobně. Lze to také interpretovat tak, že hlavní město je pro zločin (zločince) místem v ČR nejatraktivnějším. Důvody proč je tomu tak jsou dosti známé, tak je zde neuvádím.
Zastoupení jednotlivých druhů kriminality uvedených v grafu je komentováno v následujících částech příspěvku. Podíly vyjmenovaných druhů kriminality, v členění podle policejního Evidenčně statistického systému kriminality (ESSK), se v posledních více než deseti letech příliš nemění.
Majetková kriminalita (představuje 66 % z celkové evidované kriminality v roce 2005 a cca 72 % v roce 1999)
Vývoj majetkové kriminality – změny v počtu policií evidovaných trestných činů - nelze interpretovat bez zpřesnění obsahu a vymezení majetkové kriminality oproti hospodářské kriminalitě.
Graf potvrzuje, že vývoj majetkové kriminality určoval křivku vývoje celkové kriminality - po určitém poklesu nastala stagnace. V roce 2005 je pokles výraznější (o téměř 15 tis.evidovaných trestných činů).
Nevyšší podíl v majetkové kriminalitě mají krádeže: krádeže vloupáním i tzv. prosté. Tvoří 92 % majetkové kriminality a 62 % z celkového počtu všech v ČR v roce 2005 evidovaných trestných činů. Počty krádeží a změny v těchto počtech tak vlastně již léta určují rozsah a změny trendů ve vývoji kriminality u nás. Proto jakákoliv opatření ovlivňující evidenci krádeží – legislativní změny (např. změny hranice škody pro určování, zda skutek je trestným činem či přestupkem), změny ve způsobu evidence trestných činů v policejních statistikách (např. zda evidovat jednotlivé útoky u pokračujícího trestného činu samostatně či nikoliv), změny v pojišťovnictví (výše spoluúčasti u škody, rozsah pojišťování movitých věcí jednotlivci, ale i organizacemi, což současně motivuje jednotlivce a organizace krádeže ohlašovat policii), příp. další změny - současně ovlivňují statistické údaje o stavu kriminality v určitém období i jeho vývojové trendy, přičemž skutečný vliv většiny takových změn a opatření na evidovanou kriminalitu nelze kvantifikovat a někdy ani potvrdit či vyvrátit.
Např. nejvyšší pokles v roce 2005 (o 8 tis. oproti roku 2004) zaznamenal počet krádeží věcí z automobilů, který představuje v policejních statistikách roku 2005 cca 52 tis. trestných činů – cca sedminu všech v tom roce evidovaných trestných činů. A snad každý, i úplný laik ví, co všechno ovlivňuje poškozeného, aby takovou krádež ohlásil policii, a že oběť je motivována spíše si nekomplikovat život jednáním předem odsouzeným k neúspěchu. Každý náš občan (dospělí i děti) zná někoho ve svém okolí, kdo takovou krádež neohlásil a souhlasil s důvody, které ho k tomu vedly. A nikdo také nepochybuje o tom, že stejně jako u kapesních krádeží, kde objasněnost též nepřesahuje 10%, že počet neohlášených krádeží vysoko (možná i násobky) převyšuje počty krádeží evidovaných ve statistikách. K ohlášení krádeže jsou v takovém případě motivování převážně ti, kterým bylo ukradeno něco, co není jejich vlastnictvím, ale patřilo zaměstnavateli, jiné osobě či instituci, či současně byly zcizeny doklady vlastní či úřadu, příp. když se jedná o pojišťovací podvod, zakrytí jiné trestné činnosti apod., motivace mnoha takových oznámení je průhledná. A na pohybu takových položek je často založeno hodnocení změn stavu kriminality a následně i hodnocení práce orgánů činných v trestním řízení. Je to přístup neodpovědný a je využíván spíše pro účelové manipulace v politice, než pro seriózní zhodnocení skutečného ohrožení občana a společnosti kriminalitou.
Pokud obsah majetkové kriminality a hospodářské vymezíme nikoliv podle policejní takticko statistické klasifikace (dále jen TSK), ale podle hlav trestního zákona, křivky vývoje obou druhů kriminality se radikálně změní: u majetkové se bude zvyšovat a u hospodářské klesat.
Výraznější změny u evidované majetkové kriminality byly způsobeny mj. i změnou trestní legislativy od roku 2002 (např. více než dvojnásobně se zvýšila hranice tr.činem způsobené škody u určitých trestných činů majetkové a hospodářské kriminality – tj. změnilo se kritérium, které odlišuje trestné činy od korespondujících přestupků aj.).
Hospodářská kriminalita (13 % z celkové evidované kriminality v roce 2005 a 10 % v roce 1999)
Vývoj hospodářské kriminality a její srovnání s vývojem majetkové a celkové kriminality (obsah majetkové a hospodářské kriminality zde odpovídá TSK), a to jen u objasněných trestných činů, je znázorněn v následujícím grafu 3.
Policejní TSK pod pojem majetková trestná činnost řadí jednak trestné činy uváděné v TZ v hlavě IX. (trestné činy proti majetku), jednak některé trestné činy uváděné v TZ v hlavě II. (trestné činy hospodářské). A trestné činy proti majetku, konkrétně podvod a zpronevěru částečně zahrnuje do majetkové tr.činnosti, částečně do hospodářské.
Do hospodářské kriminality tak podle TSK patří např. neoprávněné držení platební karty (§ 249b TZ). V roce 2005 bylo evidováno 7 739 těchto tr.činů, což představovalo 18 % veškeré evidované hospodářské kriminality. Také do ní patří úvěrový podvod (§ 250b TZ), což v roce 2005 představovalo 14 032 tr.činů, tj. 32 % hospodářské kriminality a 4 % z celkové kriminality.
Pokud by řazení těchto tr.činů bylo jiné – podle hlav TZ – počty evidovaných majetkových trestných činů by se, jak již bylo řečeno, v posledních letech stále zvyšovaly a počty hospodářských trestných činů klesaly.
Násilná kriminalita představuje 6 % z celkové evidované kriminality v roce 2005 a 5 % v roce 1999.
U násilné kriminality vývojová křivka kolísá výrazněji než u ostatních druhů kriminality (o cca 1 tis. – 2 tis. tr.činů ročně) – je to způsobeno ročními výkyvy u evidovaných loupeží, úmyslného ublížení na zdraví a nebezpečného vyhrožování (mj. počty evidovaných tr.činů násilné kriminality závisí i na tom, jaká větší akce doprovázená projevy násilí se v tom kterém roce v ČR konala).
Počet evidovaných vražd byl v roce 2005 nejnižší za poslední desetiletí (186 tr.činů včetně pokusů). Nejvíce bylo evidováno 313 vražd v roce 1998.
Počty evidovaných loupeží trvale stoupaly až na maximálních 6 107 tr.činů v roce 2004 a v roce 2005 poprvé poklesly oproti roku předchozímu, konkrétně o cca 600 tr.činů.
Mravnostní kriminalita (1 % z celkové evidované kriminality v roce 2005 a 0,5 v roce 1999)
Ve struktuře kriminality představuje mravnostní kriminalita dlouhodobě nejmenší podíl na celkové evidované kriminalitě – okolo 1 %. Také počet trestných činů zůstává každoročně celkem stejný – s výjimkou roku 1998 - osciluje kolem 2 tis. tr.činů.
Vyšší pozornost v několika posledních letech budí jen výskyt dětské pornografie a mezinárodní prvek při její distribuci prostřednictvím internetu.
Ostatní a zbývající kriminalita (14 % z celkové evidované kriminality v roce 2005 a 11 % v roce 1999)
Procentní zastoupení v evidované kriminalitě ukazuje, že některé trestné činy označované jako ostatní či zbývající by si zasloužily ve snaze o snižování kriminality větší pozornost než jim byla dosud věnována. A také nová účinná opatření proti nim.
Jedna se především o maření výkonu úředního rozhodnutí (počty stoupají), dopravní nehody nedbalostní (zahrnují především nedbalostní ublížení na zdraví §§ 223, 224 TZ, ale i opilství, obecné ohrožení atd.), které sice mírně klesají, ale pozor na § 163 TŘ trestní stíhání se souhlasem poškozeného. Velmi vysoký počet evidovaných trestných činů každoročně představuje zanedbání povinné výživy. V roce 2005 to bylo 12 351 tr.činů, což představuje cca 4 % z celkové kriminality. Za posledních 10 let bylo v ČR jen za zanedbání povinné výživy (bez souběhu) stíháno cca 100 tis.osob.
Z pohledu policejních statistik za rok 2005 a jednotlivých položek TSK se jedná o tyto trestné činy:
Nejpočetnější: Krádež, konkrétně krádeže věcí z automobilů (15 % z celkové kriminality), krádeže vloupáním do nespecifikovaných objektů (9 %), krádeže v nespecifikovaných objektech (7 %), krádeže motorových vozidel dvoustopých (6 %). Následují krádeže kapesní, úvěrové podvody, zanedbání povinné výživy a maření úředního rozhodnutí.
Nejzávažnější: vraždy – jejich počet byl v roce 2005 nejnižší od roku 1989. Dokonány byly 104 vraždy. Zastavil se růst počtu loupeží.
Ublížení na zdraví, znásilnění, nebezpečné vyhrožování, týrání osoby žijící ve společném obydlí a svěřené osoby, pohlavní zneužívání – tj. evidované trestné činy násilného charakteru - celkově v roce 2005 poklesly – srov. graf 4.
Celkové počty kriminalitou napadených osob (obětí) jsou sledovány jen v policejních statistikách. Počet obětí se dlouhodobě stále mírně zvyšuje a v roce 2004 a 2005 již jejich minimální roční počet převyšoval 50 tis. osob. Trochu častěji než ženy jsou oběťmi kriminality muži.
Poslední zvýšení počtu obětí se týkalo zejména obětí loupeží, úmyslného ublížení na zdraví, znásilnění a kapesních krádeží. Přitom počet těchto trestných činů – viz předchozí odstavec - poklesl. (Lze to vysvětlit změnami v objasněnosti určitých druhů trestných činů.)
Pokud jde o tzv. objasněnost, vhodnější by bylo používat označení „policií evidované trestné činy, u kterých byl pachatel znám, či zjištěn“ a vyhýbat se hodnocení úspěšnosti práce policie jen obecným údajem o procentu objasněnosti. (Např. tvrzení, že 100%, či téměř 100% objasněnost tr.činů zanedbání povinné výživy, či mnoha hospodářských trestných činů apod. je měřítkem úspěšnosti činnosti policie, nebo, že procento nízké objasněnosti např. u kapesních krádeží je způsobeno neúspěšnou prací policie je zavádějící a je důkazem neznalosti hodnocené problematiky. )
Nejvyšší počet objasněných trestných činů v absolutních číslech byl vykazován v roce 1999 (téměř 200 tis. tr. činů), v procentu z celkové evidované kriminality pak v roce 2001 (cca 47 %). V roce 2005 bylo „objasněno“ cca 135 tis.tr.činů, což představuje cca 39 % ze všech v tom roce evidovaných.
Známí pachatelé (prvopachatelé, recidivisté, mládež, ženy a cizinci)
Podíl prvopachatelů mezi pachateli trestné činnosti zůstává stále vysoký a v roce 2005 činil cca 53 %. Podíl recidivistů v posledních letech začíná stoupat – v roce 2005 se oproti roku 2004 zvýšil o téměř 2 % - na 46 % - je to nejvyšší hodnota za poslední desetiletí.
Počet známých pachatelů (policií stíhaných a vyšetřovaných osob) poslední 3 roky stagnuje na počtu cca 121 tis. osob, přičemž počet dospělých pachatelů se mírně zvýšil a počet pachatelů mladších 18 let klesl (u mladších 15 let klesl výrazně). Poklesl i podíl dětí a mladistvých na počtu všech pachatelů. Poprvé se pokles projevil po nabytí účinnosti velké novely TZ v roce 2002 a podruhé v roce platnosti nového zákona o mládeži (č.218/2003 Sb.), tj. v roce 2004. V obou případech došlo k dekriminalizaci nemalého počtu útoků proti majetku páchaných touto skupinou delikventů. Nejvíce dospělých známých pachatelů bylo evidováno v roce 2000 – 112 tis. osob a dětí a mladistvých v roce 1996 – cca 23 tis. osob. V roce 2005 bylo evidováno cca 112 tis. dospělých a cca 10 tisíc dětských a mladistvých pachatelů ( z toho 3,3 tis.osob mladších 15ti let).
Trestná činnost žen je trvale na vzestupu.Od roku 1993 do roku 2005 se roční počet pachatelek zvýšil z cca 9 tis. na více než 17 tis. osob a jejich podíl mezi všemi známými pachateli vzrostl z 8 % na téměř 14 %.
Počty pachatelů-cizinců jsou poměrně stabilní a jejich podíl mezi všemi známými pachateli se od roku 1993 pohybuje okolo 6 %. V roce 2005 to představovalo cca 7 tis. osob. Nejvyšší podíl pachatelů-cizinců je v Praze – cca 15 %.
Mezinárodní srovnání
Mezinárodní srovnání celkové úrovně kriminality v jednotlivých zemích v jednoduchém grafu či tabulce je nemožné, protože komentář k takové prezentaci by musel být mnohostránkový, a stejně by nemohl vystihnout všechny rozdíly ve srovnávaných číslech. Proto se od takových srovnání v současnosti již upouští.
Přehlednější jsou srovnání dílčích aspektů kriminality, z nichž je usuzováno na celkovou kriminální scénu.
Také hodnocená časová období se zřídka podaří sjednotit. Pokud ano, tak se značným časovým odstupem. Dnes např. to jsou údaje z období kolem roku 2001 a v EU za období do roku 2003.
Do roku 2001 máme statistiky jak o nápadu trestné činnosti v jednotlivých zemích téměř celého světa, o počtu objasněných trestných činů, počtu stíhaných, odsouzených a vězněných osob, tak i počtu příslušníků policie. Za EU do roku 2003. Avšak analýza všech těchto dostupných údajů, jejich vzájemné srovnání již komplikuje nová situace v mnoha z těchto zemích, změny legislativy a způsobů statistického zpracování dat, radikální změny politických cílů v oblastech bezprostředně kriminalitu ovlivňující či potírající atd., takže pracnost i jen povrchní analýzy by byla neúčelná a užitečnost předpokládané následné syntézy by bylo možno velmi lehce zpochybnit.
Hodnotu tak, alespoň z našeho pohledu, mají jen analýzy dílčích vybraných jevů, kde výměna poznatků a zkušeností je funkční. Např. zohlednění určitých druhů asociálního či již trestného jednání, vyjasnění zásad mezinárodní spolupráce při rozkrývání určitých nadnárodních kriminálních jevů a stíhání jejich pachatelů, předávání zkušeností z kriminalistických šetření či expertiz u konkrétních druhů kriminality apod. Územní vývojové trendy v řádu století jsou sice velmi zajímavé, ale bez odkazu na dějinný vývoj země a v bez začlenění do širšího historického evropského či světového kontextu těžko interpretovatelné. A v mnoha státech (i u nás) dokonce syntetické zpracování statistik o kriminalitě chybí.
Např. na webu Home Office (UK) lze najít údaje o počtu každoročně evidovaných trestných činů v členění podle druhů aj., a to od roku 1898. Francouzi mají obecně přístupné statistiky o zločinech od doby krále Slunce a Napoleona atd.
Vývoj evidované kriminality v ČR v poslední době stagnuje. Je reálný předpoklad, že doba chaotického nárůstu kriminality, vzniku mnoha jejích nových projevů, dovoz dalších dosud neznámých druhů kriminality z ciziny je již definitivně za námi.
Snad je za námi i určitá bezradnost, jak vzniklou situaci účelně řešit, a nastává období určité stabilizace problémů a základních způsobů přístupu k jejich řešení.
Do popředí zájmu jak politických představitelů, tak i orgánů činných v trestním řízení se dostává nejen kriminalita jako taková, ale i opatření směřující proti ostatním sociálně patologickým jevům kriminalitu podporujícím a ovlivňujícím, a to podle naléhavosti, s ohledem na další společenský vývoj v zemi, po dohodě s okolními státy, EU apod.