PACHATEL TRESTNÉHO ČINU

 

Kriminologie chápe pojem pachatele nejenom jako osoby, které se dopustily trestných činů, ale i některé, které orgány činné v trestném řízení nestíhají, to znamená ti, kteří už si trest odpykali nebo ti, vyznačující se sociálně patologických chováním (gambleři, štětky, extremisté, narkomani, atd…)

 

Také osoby, které věkem či stavem vědomí přesahují rámec vymezený trestním právem

 

Osobnost pachatele: nejčastěji chápána jako organický celek duševního života člověka zahrnující jak biologický základ jedince, tak i společenské podmínky jeho života včetně společenských vztahů.

 

Specifika jedince, ale i jeho podobnost či odlišnost s ostatními jedinci či skupinami jedinců

 

Tento obraz pachatele je nejdůležitějším pro pochopení jeho kriminálního jednání.

 

Získáním poznatků se zabývá kriminologický výzkum.

 

Typologie pachatelů

 

příspěvek teoretické kriminologie, která se mimo jiné zabývá i teoriemi osobností pachatelů.

 

Typ

 

komplex vlastností,rysů, osobnostních znaků, nepostihují celou osobnost jedince, ale jsou společné většímu počtu osob, z nichž  podle výskytu právě těchto znaků lze vytvořit dílčí skupinu v rámci konkrétní typologie.

 

Čisté typy neexistují!

 

První kriminologické typologie na základě samotného trestného činu a jeho pachatele, na ostatní (společenské podmínky, role oběti, atd…) se nemyslelo.

Až s rozvojem sociologie důraz na sociální podmínky ovlivňující život pachatele, důraz na osobnost pachatele a vliv společnosti na vznik kriminality.

 

Mnoho typologií, dají se rozdělit na typologie zdůrazňující:¨

 

-         biologické charakteristiky osobností pachatelů

-         psychologické –

-         sociologické –

 

 

Biologické

 

Typu somatickému odpovídá typ temperamentu i převládající kriminální jednání

 

kriminální antropologie, teorie fyziognomické a frenologické, Lombrosova teorie o rozeném zločinci.

 

Nejznámější Kretschmerova konstituční typologie z roku 1888

 

 

Psychologické

 

Zcela závislé na úrovni zpracování poznatků psychologie osobnosti, klinické psychologie, psychopatologie, psychiatrie i obecné psychologie. Závislé na metodologii uplatňované při popisu a popisování psychických jevů.

 

H.J. Eysenck, teorie rozdílného podmiňování – je i autorem osobnostního dotazníku (PEN), obsahujícího i tzv. škálu kriminálního sklonu. Používán i v ČR.

 

Osobnosti pachatele základním předmětem forenzní (právní) a soudní psychologie (potřeby soudních expertíz, individuální).

 

Struktura osobnosti:

 

-         schopnosti (mezi ně patří i inteligence)

-         charakter (morální i individuální zvláštnosti člověka)

-         temperament

-         volní vlastnosti

-         motivace

-         postoje

-         zájmy

-         psychické zvláštnosti

-         faktory druhého řádu (introverze, extroverze, atd…)

 

Některé teorie ztotožňují pachatele s psychopatem, některé s oligofrenem.

 

Nyní změna názvosloví na Specifická porucha osobnosti. Pachatelé se SPO mají na svědomí až 30% všech zločinů, více pak u násilné trestné činnosti. 70-100% u recidivistů.

 

Některé teorie dávají páchání TČ do souvislosti s biologickými poruchami jako poruchy endokrinní soustavy, biochemickými poruchami, abnormálními nálezy na EEG, atd… často vedlejší produkt vězeňských výzkumů.

 

 

Sociologické

 

Motto: O každém zločinci nejde tvrdit, že by se stal zločincem v každé době a za každých okolností

 

Zkoumání soc. prostředí pachatele, procesu soc. učení, hodnotových orientací, sociálního začlenění.

 

Opírá se o analýzu soc. prostředí a společenských podmínek.