3. Kriminalita, násilí, pachatelé, oběti, vina a trest.

3.1.Kriminalita

3.1.1. Pojem, struktura, dynamika, příčiny

Kriminalita (zločinnost, trestná činnost) je  sociálně  patologickým jevem, který narušuje harmonický vývoj společ­nosti, je pro společnost dysfunkční a společensky škodlivý. Kriminalita narušuje základní pravidla společenského řádu a lid­ského soužití, působí společnosti i státu značné materiální a nemate­riální škody, obětem způsobuje škody fyzické, psychic­ké a společenské, ve společnosti vyvolává atmosféru strachu, nejistoty a nedůvěry. Kriminalita je multifaktoriální jev, má společenské i osobnostní charakteristiky, sociologické, psychologické, trestně právní aj.

Z hlediska legálního pojetí je kriminalita souhrn činů, které porušují právní normy společnosti na konkrétním území (státu) v konkrétním čase.

Právní normy se liší stát od státu (např. popírání holocaustu)

Sociologické pojetí kriminality je širší a méně přesné. Zahrnuje společensky nebezpečné, ohrožující,  protispolečenské (antisociální) činy, společností odmítané, které ale z hlediska platného práva nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. (Prostituce, šikana, některé formy domácího násilí aj.)

Informace o legální kriminalitě získáváme ze statistik orgánů činných v trestním řízení (policejní statistika, justiční statistika).

Prostřednictvím těchto statistik získáváme informace pouze o kriminalitě zjevné (registrované), tj. té, která vyšla najevo a byla proto evidována v oficiálních statisti­kách. Jde tedy jen o část kriminality skutečné.

O další části spáchané trestné činnosti se orgány činné v trestním řízení ne­dozví, a proto nemůže být registrována v oficiálních statistikách. Jde o skrytou (latentní) kriminalitu. Míru latentní kriminality (tj. jaká část skutečné kriminality ne­vyjde najevo a není tedy registrována) ovlivňuje zejména intenzita formální a neformální kontroly, tolerance poškozených a úroveň právního vědomí občanů. Je zřejmé, že tato míra se u jednotlivých trestných činů podstatně liší. (Obtížnost odhalení, neochota oběti nebo veřejnosti ohlásit daný čin atd.)

 Kdo sbírá statistické údaje:

1. Statistika Ministerstva vnitra ČR
2. Statistika Ministerstva spravedlnosti ČR

Statistika Ministerstva vnitra ČR (policejní statistika) eviduje údaje o zjištěné kriminalitě, tj. jed­nak zjištěné (tj. policií registrované) trestné činy, jednak osoby cha­rakterizované jako pachatelé trestných činů. Trestný čin se vykazuje podle místa spáchání. Pro označení jednotlivých druhů trestných činů se používá klasifikace, která se v některých případech odlišuje od jejich označení v trestním zákoně (např. kapesní krádeže, krádeže věcí z automo­bilů).

Jednotlivé trestné činy se zařazují do skupin:

majetková kriminalita

hospodářská kriminalita

násilná kriminalita

mravnostní kriminalita

organizovaná kriminalita

kriminalita mládeže a proti mládeži

(návykové látky a TČ)

Statistika Ministerstva spravedlnosti ČR (justiční statistika) zahrnuje statistiku státních zastupitelství a soudů.

Obsahuje údaje o známých pachatelích , včetně pachatelů, u nichž došlo k odložení věci před začátkem trestního stíhání, např. z důvodu amnestie, nepříčetnosti či nedostatku věku), obžalovaných osobách a pravomocně odsouzených osobách. Vedle počtu osob je evidován i počet trestných činů.Statistika eviduje též způsoby vyřízení věci a strukturu uložených trestů a ochran­ných opatření.

Informace o sociologické kriminalitě se získávají z nejrůznějších zdrojů – výzkumné studie, informace ze škol, zdravotnických zařízení, organizací poskytujících psychosociální služby aj.

Při používání statistik a dalších údajů o kriminalitě (zejména těch, se kterými se setkáváme ve sdělovacích prostředcích) je proto důležité rozlišovat zdroje údajů.

          podle pachatelů  - pohlaví, věk, státní příslušnost, prvopachatelé, recidivisté

         Pohlaví

         Kriminalita žen je tradičně nižší – 8 - 10% celkové kriminlity

         světově stoupající tendence - mění se postavení ženy

         nerovnoměrný podíl žen u jednotlivých druhů kriminality

         více majetková (podvody), méně násilná (výjimka vražda novorozence)

         Věk

        děti do 15 let - není trestní odpovědnost - problém snížení hranice

        mladiství - 15-18 let

       mladí dospělí – 18-24 let

       podíl dětí a mladistvých na celkové kriminalitě roste, zvyšuje se brutalita a  

       závažnost trestných činů.

Zastoupení jednotlivých druhů kriminality uvedených v  grafu je  komentováno  v následujících částech příspěvku. Podíly vyjmenovaných druhů kriminality, v členění podle policejního Evidenčně statistického systému kriminality (ESSK),  se v posledních více než deseti letech příliš nemění.

Nejpočetněji zastoupené trestné činy a závažné trestné činy

Z pohledu policejních statistik za rok 2005  a jednotlivých položek TSK se jedná o tyto trestné činy:

Nejpočetnější: Krádež, konkrétně krádeže věcí z automobilů (15 % z celkové kriminality), krádeže vloupáním do nespecifikovaných objektů (9 %),  krádeže v nespecifikovaných objektech (7 %), krádeže motorových vozidel dvoustopých (6 %). Následují krádeže kapesní,  úvěrové podvody, zanedbání povinné výživy a maření úředního rozhodnutí.

Nejzávažnější: vraždy – jejich počet byl v roce 2005 nejnižší od roku 1989. Dokonány byly 104 vraždy. Zastavil se růst počtu loupeží.

Ublížení na zdraví, znásilnění, nebezpečné vyhrožování, týrání osoby žijící ve společném obydlí a svěřené osoby, pohlavní zneužívání – tj.  evidované trestné činy násilného charakteru -  celkově v roce 2005 poklesly – srov. graf 4.

Známí pachatelé (prvopachatelé, recidivisté, mládež, ženy a cizinci)

Počet známých pachatelů (policií stíhaných a vyšetřovaných osob) poslední 3 roky stagnuje na počtu cca 121 tis. osob, přičemž počet dospělých pachatelů se mírně zvýšil a počet pachatelů mladších 18 let klesl (u mladších 15 let klesl výrazně). Poklesl i podíl dětí a mladistvých na počtu všech pachatelů. Poprvé se pokles projevil po nabytí účinnosti velké novely TZ v roce 2002 a podruhé v roce platnosti nového  zákona o mládeži  (č.218/2003 Sb.), tj. v roce 2004. V obou případech došlo k dekriminalizaci nemalého počtu útoků proti majetku páchaných touto skupinou delikventů. Nejvíce dospělých známých pachatelů bylo evidováno v roce 2000 – 112 tis. osob a dětí a mladistvých v roce 1996 – cca 23 tis. osob. V roce 2005 bylo evidováno cca 112 tis. dospělých a cca 10 tisíc dětských a mladistvých pachatelů ( z toho 3,3 tis.osob mladších 15ti let).

Trestná činnost žen je trvale na vzestupu.Od roku 1993 do roku 2005 se roční počet pachatelek zvýšil z cca 9 tis. na více než 17 tis. osob a jejich podíl mezi všemi známými pachateli vzrostl z 8 % na  téměř 14 %.

Počty pachatelů-cizinců jsou stabilní a jejich podíl mezi všemi známými pachateli se od roku 1993 pohybuje okolo 6 %. V roce 2005 to představovalo cca 7 tis. osob. Nejvyšší podíl těchto pachatelů je v Praze – cca 15 %.

Podíl prvopachatelů mezi pachateli trestné činnosti zůstává stále vysoký a v roce 2005 činil cca 53 %. Podíl recidivistů v posledních letech začíná stoupat – v roce 2005 se oproti roku 2004 zvýšil o téměř 2 % - na 46 % - je to nejvyšší hodnota za poslední desetiletí.

Mezinárodní srovnání

Mechanickým srovnáním policejních statistik okolních zemí za rok 2004 můžeme dojít k lichotivému poznání, že tento index je, s výjimkou Polska, nejnižší a téměř obdobný jako na Slovensku.

Jen pro ilustraci uvádím dostupné statistické údaje o počtech trestných činů v okolních státech v roce 2004 v poměru k počtu  trvale tam žijících obyvatel: SR uvádí cca 3 600 tr.činů na 100 000 obyvatel, avšak Rakousko –

7 844, Německo – 7 966, Polsko pak jen 2 282 tr.činů. Výrazně vyšší ukazatele než ČR uvádí i Francie, Anglie a Wales, Nizozemí a četné jiné státy. Avšak bez hloubkové analýzy jsou tyto údaje navzájem nesrovnatelné a vedou ke zcela chybným závěrům. Blíže je toto téma rozvedeno v pasáži o mezinárodním srovnání statistik o kriminalitě.

Mezinárodní srovnání celkové úrovně kriminality v jednotlivých zemích v jednoduchém grafu či tabulce je nemožné, protože komentář k takové prezentaci by musel být mnohostránkový, a stejně by nemohl vystihnout všechny rozdíly ve srovnávaných číslech. Proto se od takových srovnání v současnosti již upouští.

Přehlednější jsou srovnání dílčích aspektů kriminality, z nichž je usuzováno na celkovou kriminální scénu.

Také hodnocená časová období se zřídka podaří sjednotit. Pokud ano, tak se značným časovým odstupem. Dnes např. to jsou údaje z  období kolem roku 2001 a v EU za období do roku  2003.

Do roku 2001 máme statistiky jak o nápadu trestné činnosti v jednotlivých zemích téměř celého světa, o počtu objasněných trestných činů, počtu stíhaných, odsouzených a vězněných osob, tak i počtu příslušníků policie. Za EU do roku 2003. Avšak  analýza všech těchto dostupných údajů, jejich vzájemné srovnání již komplikuje nová situace v mnoha z těchto zemích, změny legislativy a způsobů statistického zpracování dat, radikální změny politických cílů v oblastech bezprostředně kriminalitu ovlivňující či potírající atd., takže pracnost i jen povrchní analýzy by byla neúčelná a užitečnost předpokládané následné syntézy by bylo možno velmi lehce zpochybnit.

Souhrn a závěr

Vývoj evidované kriminality v ČR v poslední době stagnuje. Je reálný předpoklad, že doba chaotického nárůstu kriminality, vzniku mnoha jejích nových projevů, dovoz dalších dosud neznámých druhů kriminality z ciziny je již definitivně za námi.

Snad je za námi i určitá bezradnost, jak vzniklou situaci účelně řešit, a nastává období určité stabilizace problémů a základních způsobů přístupu k jejich řešení.

Do popředí  zájmu jak politických představitelů, tak i orgánů činných v trestním řízení se dostává nejen kriminalita jako taková, ale i opatření směřující proti ostatním sociálně patologickým jevům kriminalitu podporujícím a ovlivňujícím, a to podle naléhavosti, s ohledem na další společenský vývoj v zemi, po dohodě s okolními státy, EU apod.

(zkráceno)

Předchozí text představuje podrobné informace o vývoji a struktuře kriminality v ČR v posledních letech. Při jeho interpretaci je ale třeba jisté opatrnosti a hlubší orientace v jednotlivých otázkách, jak autorka sama uvádí.

Přestože v celkové statistice převládají „méně závažné“ trestné činy, nejrůznější krádeže, neplacení výživného atd. důsledky i těchto činů mohou být pro jednotlivé oběti velmi závažné. Navíc dochází ke zvyšování brutality a bezohlednosti, k nárůstu některých nových společensky závažných trestných činů,trestných činů (korupce), k narůstání vlivu organizovaného zločinu.

Nové druhy kriminality

tržní hospodářství, otevření hranic, demokracie

hospodářsko-finanční machinace

neplacení faktur, úvěrové podvody, daňové podvody, „tunelování“

počítačová kriminalita

vydírání podnikatelů, „ výpalné“

„vraždy na objednávku“, únosy

praní špinavých peněz

organizovaný zločin  - drogy, prostituce, obchod se ženami a dětmi, , zbraně

Příčiny  kriminality

Podrobněji bude téma probráno v kapitole Teorie vzniku sociálních deviací, vč.

Již teď je ale možno upozornit na některé vlivy:

Situace ve světě

Situace v ČR - transformace

Důsledky civilizačních trendů moderní společnosti-  globalizace

                     - problémy ekologické, ekonomické, sociální, politické,

                     - mísení kultur - migrace z chudého „jihu“,

                       Evropa „multikulturní směs“

                    -   vzrůst extremismu

                     - informační tlak, masmedia, reklama

                     - kulturní mezera - zaostávání morálky za vědou a technikou

                                                  (existenciální úzkost narůstá)

 Některé další příčiny

    např. antisociální porucha osobnosti - USA - 3% mužů, 1% žen

    Násilnická menšina - 6% násilně se chovajících jedinců odpovídá za většinu   

     (70%) nejtěžších zločinů

Charakteristika námezdných vrahů

Skupina námezdných vrahů, kteří stáli v letech 1995- 96  před pražskými soudy, nebo kteří jsou za tyto činy ve vazbě, je specifickou skupinou pachatelů závažných trestných činů.Čtrnáct pachatelů tvoří homogenní vzorek a do jisté míry vykresluje karikaturu určitých dnešních postojů.

Jde o mladé muže, většinou dosud netrestané, prů­měrně a nadprůměrně inteligentní, v podstatě duševně zdravé, jen extrémně narcistické a egocentrické. Považují se za podnikatele či pracovníky v oblasti soukromých bezpečnostních služeb, „ochranek" či „bodyguards". Často začínali jako vyhazovači na diskotékách, v barech a v erotických klubech. Pak byli opakovaně najímáni na  „vymahačky", jak říkají vymáhání dluhů, zastrašování  konkurence a podobné násilné činnosti. Vraždu pojímají jako logické vyústění procesu podnikání, které začíná půjčováním peněz či nesplácením faktur, nedodržováním slibů a smluv, pokračuje vymáháním dluhů, vydíráním, terorizováním dlužníků či obchodních partnerů a končí jejich likvidací. O vraždě tito lidé hovoří jako o kšeftu, zakázce, mluví o zákonech trhu, nabídce, poptávce, rizi­ku podnikání. Své zatčení považují za smůlu v podnikání, bojí se jen svých spolupachatelů a těch, kteří je najali, často je ze strachu o život neprozradí. Jako vysvětlení uvádějí, že kdyby to neudělali oni, „udělal by to nějaký Rus levněji.:"

Pocházejí z nekriminálních, tzv. normálních rodin, často komunistických funkcionářských a dnes podnikatelských. S rodiči se nestýkají, říkají, že ti mají dnes jest méně času než dříve, také podnikají. Od dětství byl jejich hmotný standard vyšší než ostatních dětí. Dostávali pení­ze jako dárky k narozeninám a svátkům, za vysvědčení a nyní žijí ve vysoce nadprůměrných hmotných podmín­kách. Nejde tedy o zločinnost z chudoby. Jejich hlavni zájmy a zábavy .souvisejí s jejich narcismem: jsou to rychlá drahá auta, zbraně, bojová umění, agresivní sporty, kulturistika, hrací automaty a hazardní hry. Všichni do jednoho uvádějí, že tráví mnoho času před videem a sledují „akčňáky“a „pornáče", knihy nečtou vůbec, z novin jen někdy Blesk či Expres. Svou práci považují za rovnocennou s jinými podnikatelskými aktivitami o a proto demonstrují, že nemají sebemenší pocit viny. Považují se za profesionály. Na vrcholu jejich hodnotové orientace jsou peníze, opovrhují hodnotami práce. Před činem dlouhodobě nepracovali, přiznávají, že se často nudili. Přiznávají, že žili v blahobytu, připouštějí, že si

nedovedli  peníze užít.  Věci  veřejné je zajímají jen z aspektu ekonomického, zákony hluboce opovrhují, ale za hlavní politický úkol považují privatizaci. Z politiků obdivují Václava Klause, často jej citují a často dodávají, že „ještě ten Sládek má v hodně věcech pravdu". Jsou rasističtí a netolerantní, zejména ve vztahu k Rómům. O Václavu Havlovi téměř jednohlasně říkají „toho neuznávám". Otázky na záležitosti vztahové, problémy solidarity, pomoci apod. chápou jako nezávaznou provoka­ci, arogantně se jim smějí. Se svými manželkami či partnerkami nežijí, o své děti a rodiče se nestarají, ve vazbě jsou zoufalí z toho, jak jsou opuštění.

(Psycholog Slavomír Hubálek)

Charakteristika průměrného pachatele nájemné vraždy:

věk: kolem 30 let

pohlaví: muž

vzdělání: vyučen

povolání: podnikatel

vražedná zbraň: pistole

motiv vraždy: dluhy a jiné finanční nesrovnalosti

Pramen:Studie IKSP

Případ brutálního trestného činu dvou mladistvých.

Soud potrestal dva mladíky, kteří čtvrtili a vařili těla svých obětí. Vladislav Roubíček odešel od pražského městského sou­du s pětadvacetiletým trestem, Aleš Lajtár dostal o deset let méně. U Roubíčka soud uvažoval o ulože­ní doživotního trestu. Rozhodlo především jeho mládí a dětství, kte­ré prožil. Strávil ho v ústavech nebo s otcem, který ho za sebemenší pro­vinění krutě bil.

„Ve své praxi jsem sice nikdy neza­žila tak hroznou likvidaci těl" řekla státní zástupkyně.

Jednadvacetiletý Vladislav Rou­bíček a o dva roky mladší Lajtár se počátkem loňského roku přistěhova­li do pražského bytu ke staršímu ho­mosexuálnímu páru. Asi po dvou měsících soužití se rozhodli oba muže zabít a získat jejich byt.

Nejdříve jim nakapali do večeře rtuť z teploměrů, ale jednapadesátiletý Miloš Knorr i o čtyři roky mlad­ší Stefan Kiss útok přežili. Roubí­ček proto srazil Knorra k zemi a spo­lečně ho potom udusili polštářem. Polootrávený Kiss přišel na řadu ráno. Roubíček ho nejdříve udeřil skleněnou vázou do hlavy a nakonec ho uškrtil.

Obě těla ležela přes týden ve skří­ni. Problémy se zápachem řešili vra­hové přípravkem Sávo a voňavka­mi. Nakonec se ale Roubíček rozho­dl k radikálnímu řešení. Těla rozpor­coval pilou a jedno dokonce kvůli urychlení rozkladu vařil a pekl. Ostatky zakopali za domem, kde je o tři měsíce později našli dělníci.

Oba mladíci strávili většinu dět­ství v různých ústavech. Podle poli­cistů se později živili prostitucí. Psychologové potvrdili, že dvojici dominoval starší Roubí­ček. Jeho náprava je podle jejich mí­nění takřka vyloučená, a dokonce připustili i to, že by mohl ve vraždě­ní v budoucnosti pokračovat.