Jabok ­ vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Kazuistika
Michaela Sladká
Rizikové skupiny II
Mgr. Martin Jelínek
2009 / 2. ročník
Kazuistika dítěte z diagnostického ústavu
Honzovi (jméno je pozměněno) je necelých 15 let. Honzovi rodiče jsou rozvedeni a Honza
má ještě jednoho nevlastního sourozence, a to malou sestru. H. rodiče se rozvedli, když bylo H.
deset let, otec se odstěhoval od rodiny, protože si našel novou přítelkyni. Matka dostala H. do péče
a odstěhovala se s ním ke svým rodičům na vesnici.
První problémy u H. nastaly po přestěhování k jeho prarodičům a nástupem do nové školy.
H. hrál dříve závodně fotbal, ale najednou jeho zájem o tento sport úplně vymizel. Začal být velice
neklidný a neukázněný. Jeho spolužáci o něm nemluvili dobře a neustále si na něj někdo stěžoval.
Až na výjimku jednoho chlapce, kterému H. chování vyhovovalo, a H. také o něm mluvil jako
o jediném kamarádovi. Honzův prospěch ve škole se velice zhoršil a matka nad ním začala ztrácet
kontrolu.
Honza svou matku málo vídal, protože dojížděla každý den do 20 km vzdáleného města za
prací. H. pomalu přestával ve své matce vidět autoritu a vztah se mezi nimi se ještě zhoršil, když si
matka našla nového přítele. Po nějakém čase se matka i s H. odstěhovala ke svému příteli zpátky do
města. H. tuto změnu těžko snášel. Matčina přítele nesnášel a choval se k němu agresivně. Matka si
s H. nevěděla rady a požádala o pomoc jeho otce, který již založil novou rodinu, znovu se oženil
a se svou manželkou mají malou holčičku. Otec i matka se tedy rozhodli vyhledat odbornou pomoc,
ale po této návštěvě se H. chování ještě zhoršilo. Otec se tedy rozhodl, že si zkusí H. vzít nějaký čas
k sobě domů. H. tato změna velice prospěla a H. chování se opět začalo zlepšovat, byl velice milý
ke své malé sestře a pomáhal v domácnosti.
Jenže po nějaké době se opět H. chování začalo zhoršovat a H. začal mít problémy. Vrátil se
tedy k matce a začal utíkat z domova. S partou kamarádu se potloukal po ulicích a vyhledávali
místa, kde by mohli přespávat. Postupně se jeho útěky stupňovaly od jednoho dne až po týden.
Jelikož se H. potuloval po ulicích, našel si spousty nevhodných přátel a postupně se dostal až
k drogám. Nejprve začínal na LSD, ale po několika měsících se dostal až k pervitinu. Když se
vracel domů ze svých útěků, matka si nejdříve ničeho nevšimla, ale po nějakém čase už se H.
závislost nedala nepoznat, ale to už byl H. silně závislý na pervitinu. Matka se tedy obrátila opět na
odbornou pomoc a H. se dostal až do diagnostického ústavu zaměřeného na chlapce se závislostí na
drogách. Ještě dříve než však matka odhalila jeho závislost, začal H. krást, a to nejen v bytě matky
a otce.
Ale nakonec se zdá, že H. pobyt v diagnostickém ústavě pomohl. H. čekala opět propustka
domů a byla vidět jeho snaha vrátit se do normálního života. Bohužel je ale pravda, že již několikrát
byl H. propuštěn na nějaký čas domů a nikdy to nedopadlo dobře. Jednou už mu byl dokonce pobyt
v DÚ ukončen, ale po zkušební době, kdy se vrátil zpět k pravidelné kontrole, mu byl opět z testu
zjištěn pervitin v organismu.
I když se u Honzy začala projevovat snaha o to přestat být závislý na drogách, potřebuje
hlavně velkou podporu rodiny. Jenže bohužel H. jeho rodiče spíše odepsali a také matka i otcova
nová manželka čekají další potomky, tak H. jen těžko bude mít takovou podporu, ale hlavně pomoc
kterou tak potřebuje. H. také musí nejdříve dokončit poslední ročník základní školy a pak se bude
rozhodovat co dál. Chtěl by studovat sportovní školu a díky tomu se vrátit zpět ke svému
největšímu zájmu, fotbalu. H. se nastěhuje ke svému otci, který se mu teď bude moci více věnovat.
A pomůže se H. vrátit zpět do ,,normálního" života. Jelikož otec bydlí v malém městě tak se H.
dostane i mezi nové lidi a tím také do nového prostředí což by mu mohlo velice pomoci. V nové
škole H. neznají a tak H. může začít znovu od začátku a pokud se bude opravdu snažit bude se moci
i vrátit ke svému snu, fotbalu.
Samozřejmě bude ještě navštěvovat dětskou psycholožku a chodit na pravidelné kontroly.