Duchovní potřeby osob s mentálním znevýhodnění Mgr. Jana Biňovcová Domov Sulická Evangelická akademie Téma opomíjené….. ČASTÁ TEZE: • • •lidé s mentálním postižením nemohou prožívat duchovní život, jelikož mají ztížené abstraktní myšlení…….. •To, že vůbec připustíme a zároveň přijmeme, že člověk s mentálním znevýhodněním může mít své duchovní potřeby, je dalším krokem k humanizaci sociálních služeb . • ZDROJE SPIRITUALITY u lidí s mentálním znevýhodněním v pobytové sociální službě Nahodilé zdroje: vtzv. individuální doteky, situace, kdy se setkáváme s tzv. posvátnem (Pro někoho to může být západ slunce, zdolání hory či setkání s uměleckými díly, přelomové životní události…) • • • • • • v vlastní životní zkušenost (kterou člověk s mentálním postižením během svého života zakusil ) •Např.: situace ohrožení vlastního života, např. nemocí, smrtí blízkého člověka zejména rodiče, sourozence nebo spolubydlícího, pečovatele • Vědomé, očekávané zdroje spirituality •věřící rodina nebo církevní zařízení, ve kterém klient tráví podstatnou část svého života • •pracovník služby soc. péče (pozor na riziko manipulace, či faktu, že se mu uživatel chce zavděčit, je mu příjemná pozornost, kterou takto získá) • Realita •Poskytovatelé pobytových služeb se potýkají s nedostatkem personálu •Při nedostatku pracovníků přímé péče je velmi těžké udržet kvalitu služby •Duchovní potřeby – kdo by měl čas a kapacitu je ze zaměstnanců řešit? PRAXE….? •dvakrát do měsíce mše/bohoslužba v jídelně zejména pro ty, kteří jsou více či méně mobilní…. •Uspěchaný kněz, má čas zajít za ostatními? • A ví za kým? •Dostávají uživatelé pobytových služeb možnost a prostor o svých duchovních potřebách mluvit? •Dostávají tuto možnost pracovníci? (vyrovnávání se smrtí uživatelů, vlastní strach ze smrti,…) •Nejsou duchovní témata zaměřena pouze na umírání a smrt? (opomíjená vděčnost, radost ze života, ...) • Duchovní doprovázení lidí s mentálním znevýhodněním • •Velmi důležité je, abychom neomezili duchovní doprovázení pouze v kontextu umírání, ale po celý lidský život. •Duchovní potřeby našich uživatelů se snažíme naplňovat v nejrůznějších oblastech, se zdůrazněním, že není toto doprovázení zaměřeno jen na „poslední věci člověka“ , ale také je zdůrazněna radost ze života a vděčnost nad byť zdánlivou všedností dnů žitých v „ústavním zařízení“. • Duchovní potřeby v obecné rovině mohou zahrnovat: •Potřeba lásky •Potřeba zbavit se hrůzy ze smrti •Potřeba přijmout svůj život a sebe sama včetně nezměnitelných daností a omezení vlastních chyb a nedokonalostí •Potřeba usmíření vztahů •Potřeba odpuštění a smazání viny •Potřeba cítit se bezpečně a respektovaně • Duchovní potřeby v konkrétní rovině mohou zahrnovat: • •• Návštěvy kostela •• Přijímání svátostí •• Duchovní rozhovory •• Sdílení strachu, obav ze smrti, umírání – rozhovory na tato témata •• Sdílení radosti ze života a vděčnosti •• Modlitba, zpěv •• Návštěvy v nemocnicích •• Doprovázení umírajících a pozůstalých •• Vzpomínání na zemřelé, pieta •• Spolupráce s centry doprovázení při nemocnicích • • • PROŽÍVÁNÍ ZÁRMUTKU OSOB S MP •NIKDY NEPODCENIT ZÁRMUTEK !!! •Znamenalo by to podcenění emočního života • • •Prožívání zármutku bývá ovlivněno tím, jak člověk s MP chápe skutečnost smrti TŘI KOMPONENTY CHÁPÁNÍ SMRTI ČLOVĚKA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM •Příčiny smrti: nemoc, stáří • •Významný vliv na prožívání ztráty člověka – sociální kontext • (kde celý život žil) • •ZTRÁTA PEČUJÍCÍHO RODIČE- ZTRÁTA ZÁKLADNÍ VZTAHOVÉ JISTOTY •(často i garanta srozumitelnosti okolního světa) ØDoprovázení umírajících uživatelů • často opomíjeno je doprovázení uživatelů s nejvyšší mírou podpory , má ale stejně velkou důležitost, uživatel se necítí sám, důležitá je blízkost, možnost využití prvků preterapie, zmírňuje strach z nejistoty, osamění •dobrá zkušenost s centry doprovázení v nemocnicích, nutná je spolupráce a komunikace • Příklady dobré praxe pro sociální služby • •Děkuji za pozornost.