Adam a Eva
Gn 3
Text3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech
stromů v zahradě?"
2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh
řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako
Bůh znát dobré i zlé."
6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a
jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. 7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové
listy a přepásali se jimi.
8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před
Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
10 On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
11 Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
12 Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?"
Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po
břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě
její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
16 Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on
nad tebou bude vládnout."
17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země
prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19 V potu své
tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
22 I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a
byl živ navěky." 23 Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24 Tak člověka
zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu
života.
Vymezení textu
 Jahvistická (a tedy optimistická) zpráva o
stvoření Gn 2 (2,23-25 je jejím vrcholem)
 Kain a Abel Gn 4 (šíří se zlo a začínají se
naplňovat Hospodinova slova)
Kontext
 Celá pasáž má důležité místo v
pradějinách Gn 1-11
 Důsledné „Hospodin Bůh“ je v kontinuitě s
Gn 2, tedy podstně jahvistický pramen
 Kontrast s pozitivním obsahem Gn 2
 Náznaky pozitivního i v negativním obsahu
Gn 3
Struktura
a) Touha po bohorovnosti (3,1-7)
b) Trest i milost (3,8-21)
(1) dialog Hospodina s Adamem a Evou, 8-13
(2) Hospodinova řeč k hadovi, 14-15
(3) Hospodinova řeč k ženě, 16
(4) Hospodinova řeč k Adamovi, 17-19
(5) závěr, 20-21
c) Vyhnání ze zahrady (3,22-24)
Výklad
a) Touha po bohorovnosti
1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl
ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Had:
* ha-nachaš, tedy Had
* učinil ho Hospodin, člověk by se ho neměl bát
* je nejchytřejší (kontrast chytrý-nahý)
„chytrost“: ví o božích záměrech, ale zneužívá je:
předstírá zájem o člověka
oslovuje ženu
otřásá důvěrou v Boží vedení
naplňuje pochybami
z milostivého příkazu činí jho
* Člověk není postaven před neosobní, nýbrž osobní zlo
2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze
stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte,
abyste nezemřeli.«"
4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho
pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena:
* Dobře vystihuje Hospodinův zákaz, ale přidává „ani se ho
nedotkněte“ (tabu), zvyšuje jeho přitažlivost
Had:
• Obviňuje Boha ze znesvobodnění člověka
• Slibuje otevření očí jako Mesiáš (Iz 35,5; 42,1; 61,1)
• Budoucnost bez Boha maluje růžovými barvami
• Zasazuje člověku myšlenku bohorovnosti (rozhodování o
Bohu a dobru a zlu)
6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující
vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní,
a on též jedl.
7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se
jimi.
* jedovaté semeno zakořenilo…
* najednou: žena „vidí“ strom s „lákavými“ plody
* v jejím pohledu „žádost“ (1J 2,16)
- radostná poslušnost mizí
- od touhy blízko k činu
- pomocnice muže pomocnicí hada
- jí a dá i muži…
* „Jablko“ (vul.: malus – málus; ale podle rabínů jedli fíky, fík
sídlem démonů; srov. fíkové listy)
* Co znamená zákaz jedení ze stromu poznání?
Gn 2: štěstí vázáno na morální příkaz, člověk nemůže být
roven Bohu
Gn 3: „nabytí vševědoucnosti“
- nejde o zákaz rozumového poznávání, nýbrž o zákaz
magie
- Bůh sám chce člověku dávat moudrost a víru
- strom poznání je symbolem prostředků, kdy se člověk
sám snaží určovat dobro a zlo
* Splnilo se, co řekl Bůh i had:
- otevřely se jim oči
- propadli smrti
* Člověk se postavil proti Bohu na stranu zla
- zřekl se milostivého vedení
- sám sebe zbožštil, což vede ke smrti
Fíkové listy:
v kulturní kontextu doby: hledání spojení se světem démonů
b) Trest i milost
8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku.
I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v
zahradě.
9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
10 On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem
nahý, ukryl jsem se."
Hospodin se procházel
Hebrejeské sloveso: „hledal společenství“
Bůh hledá společenství – člověk se schovává („stromoví“ –
fíky…)
Bůh člověka oslovuje: příležitost k návratu
Člověk: odpovídá jako viník, bojí se, namísto předchozího
společenství s Bohem nyní úzkost
11 Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti
zakázal jíst?"
12 Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho
stromu a já jsem jedl."
13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?"
Bůh člověka usvědčuje z viny
Člověk svaluje odpovědnost na Boha a na ženu
Žena vše svádí na hada
* Jsou tedy rozbity stvořitelské řády věcí
* Člověk tvor prchá před Stvořitelem
* Staví se proti němu a nad něj, ale zůstává osamocen a bez
pomoci
(Kant, Schiller a Hegel zde vidí šťastnou hodinu dějin, kdy se
člověk probojoval ke svobodě; Písmo ukazuje, že svoboda
spočívá v poslušnosti a společenství člověka s Bohem.)
14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat
a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí
hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
* Hospodin se hada na nic neptá, jen vynáší soud, v němž je
odsouzeno zlo
* Polezeš po břiše (chodil?); plazení znamená:
- soud nad pokušitelem a jeho pokoření
- žrát prach – živel podsvětí (Jb 17,16; Ž 22,30)
* Nepřátelství mezi hadem a člověkem:
- had symbolem nebezpečí
* mytologické pozadí
- teologický záměr: stálé nepřátelství na smrt (hlava, pata)
- jediná naděje: konečné vítězství Mesiáše
* Protoevangelium (Irenej), v katolické interpretaci bylo
zájmeno „ono“ změněno na „ona“ (Mariánský kult)
16 Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit
v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
* Mezi oběma verši není spojka
* Žena ve v.15 slyší slovo milosti o potomstvu
* Očekávání poznamenáno utrpením (srov. „trápení“ pro ni i
pro muže, v.17)
- nejde jen o porodní bolesti; „azav“ je spíše duševní trýzní
marného úsilí a zklamání
- rodit děti v úzkosti a strachu, ohrožené hříchem a smrtí
- dychtit po muži, tělem i duší se mu oddá, ale ten ji opanuje
a zklame, nesplní její očekávání…
- trápení až do Krista (2K 5,17)
17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti
zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v
trápení. 18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19 V potu své tváře
budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach
se navrátíš."
Člověk v zahradě korunován slávou a důstojností (Ž 8), nyní jej
provází prokletí:
- v potu tváře dobývat chléb
- závislost na úrodě; rozsáhlé pohanské kulty plodnosti;
kult „Velké Matky“; avšak ani ty nepomohou proti
suchu, kroupám, kobylkám… proti neustálé
úzkosti
- hledá útočiště v bozích, kultuře, filosofii, sobě samém,
bez radosti, vděčnosti, v únavě a v potu… protože
chtěl a chce být jako Bůh
20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech
živých.
21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
* Pojmenoval svou ženu Eva
- Neměl na to právo, žena už má jméno „iššá“ (což vyjadřuje
její původ, rovnoprávnost a vztah k muži)
- „Eva“: muž jménem vyjadřuje nadvládu nad ní a to, že
chce, aby byla matkou (vztah k synům, podřízenost
muži)
* Bůh navzdory člověka neopouští, kožená suknice místo
fíkových listů:
- porušení spjatosti s démony
- znamení milosti na nebezpečné cestě:
zastření nahoty
přikrytí viny
* Odkud pochází zlo, bolest, utrpení, nemoci a smrt?
- zlo se rodí z hříchu
- kořen bídy a smrti je v neposlušnosti (Ř 3,12nn)
* Řešení:
- návrat k poslušnosti Bohu; na to však člověk už nestačí
sám;
- jen tam, kde je hřích přemožen utrpením a vina
vymazána láskou a smířením, vysychá kořen všeho
zlého; na Kristově kříži bude přemožena i smrt
c) Vyhnání ze zahrady
22 I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím,
aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." 23 Proto jej Hospodin Bůh
vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24 Tak člověka
zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným
mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
* Splnilo se, co slíbil had:
- člověk poznáním dobra a zla smazal hranici mezi jím s
Stvořitelem
- kdyby se stal mírou všech věcí, vypuklo by peklo; proto mu
Bůh brání přístup ke stromu života
* Člověk zůstává pouhým tvorem, v tom jeho naděje
-je-li na trůně, je krutý; je-li pouhé nic, je krutý také…
-pro hrůznou velikost a zároveň tragičnost musí opustit Eden
* Práce v zahradě mu byla radostí a bohoslužbou, nyní dřinou
svádějící k modloslužbě; odloučen od Boha a proto smutný
* Cherubové (Ex 25,18nn schrána, 1Kr 6,23 chrám, Ž 18,11;
80,2)
* (čekání na Krista…)
Závěr a aplikace
Příběhy byly vytvořeny pozorováním toho, jak to v
životě lidí vlastně chodí; od toho se pak odvíjí
pochopení člověka ve všech jeho rozměrech
Pád zároveň skrývá milost
Sociální a pastorační práce by měla vnímat
člověka ve všech jeho rozměrech, s jeho
tragikou i velikostí
Sociální a pastorační pracovník by tuto moudrost
lidí, kteří příběhy vytvořili, měl vnímat jako velmi
cenný poklad