Práva lidí s postižením.
Inovační potenciál Úmluvy
o právech lidí s postižením.
Dějinné souvislosti
Vybrané historické pozadí a souvislosti
 1933, nacionální socialisté v SRN: „Zákon k zabránění dědičně
nemocného potomstva“ jako základ pro pronásledování a
zabíjení lidí s mentálním a tělesným postižením, psychicky
nemocných
 Podíl různých profesí
 Sterilizace, posílání do ústavů
 Tzv. balastní existence, zátěž pro péči o obyvatelstvo
 1939, Hitler: zmocňovací listina – vraždění postižených –
označeno jako program Eutanasie (chtěli vyvolat dojem, že
zabíjejí nevyléčitelně nemocné ze soucitu, z milosti) –
 Vymýcení lidí, kteří nebyli schopni pracovat (asi 70000
mentálně postižených a psychicky nemocných v německých
léčebných ústavech zavražděno)
Vybrané historické pozadí a souvislosti
 „V mnoha léčebných ústavech říše je umístěno
nekonečně mnoho různých nevyléčitelně
nemocných, kteří nejsou lidstvu vůbec k ničemu
užiteční. Jen berou ostatním zdravým lidem potravu
a potřebují často 2-3 násobnou péči. Před těmito
lidmi se musí ostatní lidé chránit /…/ Jestliže dnes
musíme konat opatření k zachování zdravých lidí,
tím je nutnější, abychom tyto lidi nejprve
odstraňovali…“ (Viktor Brack, 1940)
 Likvidace „života, který nestojí za to žít“; „konečné řešení
sociálních problémů“
 Vykonavatelé: různé profese (lékaři, ošetřující personál za
podpory právníků, sociálních pracovníků, vědců…)
Vybrané historické pozadí a souvislosti
 Likvidace „života, který nestojí za to žít“; „konečné
řešení sociálních problémů“
 Vykonavatelé: různé profese (lékaři, ošetřující
personál za podpory právníků, sociálních
pracovníků, vědců…)
 Hlavní zájem: „kultivace úplně zdravého těla
(národa)“, „vymýcení slabých a nemocných“, žádné
sociální služby pro lidi s postižením
 Proto důležitost porozumění lidsko-právní ochraně
těchto zvláště zranitelných osob
Vývoj definice WHO
 1980 (International Classification of Impairments,
Disabilities and Handicaps, ICIDH) – tři roviny:
 1) tělesné poškození orgánů a funkcí (impairment),
 2) porucha s ohledem na schopnosti ve srovnání s
ostatními (disability),
 3) společenské poškození v tělesné či
psychosociální oblasti, se zřetelem na rodinu,
povolání nebo společnost (handicap)
 Oslabení medicínského modelu („jen“ aspekt
impairment). Stále ale orientace na to, co je
negativní, co nefunguje, resp. je nenormální.
Vývoj definice WHO
 2001 koncipovala nový koncept ICF (International Classification
of Functioning, Disability and Health): novinkou bylo nahrazení
následků nemoci složkami zdraví: klasifikace dle tělesné,
individuální, a společenské perspektivy – a) tělesné funkce a
stavba i b) oblasti aktivity a participace; nové neutrální pojmy
„body function“ (funkce těla), activity (aktivita) a participace –
 místo impairment (fyzické poškození) nyní tělesná rovina,
tělesná funkce - možnosti na základě tělesných funkcí nebo
anatomie;
 místo disability (neschopnost vykonávat určitou funkci) osobní
rovina, aktivita nebo jednání: možnosti, které je člověk schopen
rozvíjet při provádění určitých činností; disability se stává
výrazem pro celkový koncept postižení (srov. Úmluva o
právech lidí s postižením);
 místo handicap (nemožnosti se v plném rozsahu účastnit
společenského života) sociální rovina a participace, tzn.
Vývoj definice WHO
 Nový pohled na zdraví i postižení:
 každý může mít zkušenost s poklesem zdraví a tím
s určitým stupněm postižení…
 proto není postižení vztaženo jen na definovanou
menšinu, ale univerzální lidskou zkušeností, které se
může rozumět jen v určitých kontextech (faktory
životního prostředí (protože individuální fungování i
postižení v kontextu chápáno);
 jde zde o určité smíření medicínského a společenského
modelu, v němž je základem bio-psycho-sociální a tím
celostní model funkčnosti a postižení
 Srov. http://www.who.int/classifications/icf/en/
Biblické aspekty ohledně výkladu
postižení
 Biblické texty neznají zevšeobecněný pojem postižení,
ani systematické rozlišování postižení a nemoci.
Objevují a reflektují se jednotlivé formy postižení
(slepota, deformace, ochrnutí, pomatení, hluchota,
hluchoněmost atd.) a horizont víry v Boha.
 Hlavním motivem většiny pozdějších interpretací se
stává tzv. souvislost Tun-Ergehen („konat-vede se, daří
se“): nemoci, resp. postižení jako tresty za spáchané
hříchy ve smyslu ekvivalence viny a trestu (srov. např. Dt
28,15.28).
 V poexilní době v prorocké a mudroslovné literatuře se
stává předmětem kontroverzních diskusí; př. kniha Job.
Biblické aspekty ohledně výkladu
postižení
 V prorocké literatuře se objevuje myšlenka zástupného
utrpení nevinného Božího služebníka (srov. Iz 53,15,
resp. vůbec 52,13-53,12). Zde se ona figura předpokládá
a současně se ruší tím, že Boží služebník je nevinnen a
nese zástupně trest jako nemoc, resp. postižení
 V proroctví spásy (srov. např. Iz 35,6) se stává
odstranění postižení jedním ze znamení mesiášské doby
spásy (srov. Iz 35,4-6)
 Evangelia představují mesiánskou dobu spásy, která
nastává Ježíšovým příchodem, jako naplnění proroctví o
odstranění postižení (srov. např. Mt 11,5; Lk 4). Příběhy
o uzdravování je třeba chápat na tomto pozadí (srov.
např. Mk 2,1-12; Lk 18,35-43). Ona figura se jasně
neguje (srov. např. Jan 9,2-3).
Biblické aspekty ohledně výkladu
postižení
 Příběhy o uzdravování mají taky sociální dimenzi: lidé,
kteří jsou společensky vyloučení, stojí ve středu
společenství (srov. např. Mk a slepý Bartimeus).
 tito lidé kromě toho nabývají díky setkání s Ježíšem (a
jeho stylem skrze následovníky) ztracené schopnosti
(způsobilosti) a posiluje se jejich postavení subjektu
(jsou někdo) (srov. např. Lk 13,10-17).
 Biblické pojetí tak ruší spojení osobního jednání (vina) a
postižení (trest) i diskriminace: postižení se tak už
neinterpretuje jako Boží trest. Naopak: Bůh není na
distanc k těmto lidem, ale účastní se jejich životní
situace (sdílí ji). Lidé, kteří se naučili vnímat své
postižení jako slabost (slabou stránku), mohou díky víře
odhalovat své silné stránky. Imago Dei.
Ilustrativní příklad - Jan 9,1-17: Uzdravení
slepého od narození
 Viz a srov. příslušný soubor a přednášku:
 Ilustrativní příklad - Jan 9,1-17: Uzdravení
slepého od narození
 Souvislost s otázkou absolutoria „Člověk se
zrakovým handicapem“ či další otázky, které
se týkají osob s postižením z
teologickoetického hlediska
Sociální vyloučení v biblickém textu:
 Zábrany, které je potřeba překonat; zázraky
uzdravení a jedno povolání
 (srov. Lk 5,12-32; Mk 1,40-45; Mt 8,1-4; Mk 2,1-12; Mt
9,1-8; Mk 2,13-17; Mt 9,9-13)
 Viz a srov. přednášku a soubor Sociální vyloučení
v biblickém textu:zábrany, které je potřeba překonat;
zázraky uzdravení a jedno povolání
 (srov. Lk 5,12-32; Mk 1,40-45; Mt 8,1-4; Mk 2,1-12; Mt
9,1-8; Mk 2,13-17; Mt 9,9-13)
 Souvislost: otázka absolutorií Sociální vyloučení; otázky
týkající se osoby s postižením, zdraví a nemoci z
teologickoetického hlediska (i pro bakalářské zkoušky)
Empowerment přístup
 Generální shromáždění OSN dne 13. 12. 2006
předložena k ratifikaci; ČR již ratifikovala (2009)
 odklon od politiky, která je primárně zaměřena na
vyrovnání domnělých deficitů
 význam pro celou společnost: uznává postižení jako
součást lidského života a soužití a přispívá tím k
humanizaci společnosti
 předpoklad empowermentu: vědomí lidské důstojnosti
své a druhých (srov. již preambuli i VDLP);
Sebeúcta i sociální respekt
lidé s postižením sami (srov. čl. 24, odst. 1 (a)); sense
of dignity – sebeúcta
 společnost (srov. čl. 8); sociální respekt (úcta) –
osvěta, vzdělávání
 nejen ale vnitřní postoj lidí, ale i společenské
struktury (sociální vyloučení, diskriminace):
 př. schody při vstupu do restaurace a lidé na
vozíčku, chybějící překlady do posunkové řeči na
přednáškách pro osoby se sluchovou poruchou,
vnucené zvláštní školy pro děti, semafory bez
akustického signálu pro osoby se zrakovou
poruchou... -
Postižení dle Úmluvy
 Mezi lidi s postižením počítá nejnovější
lidskoprávní dokument ty, kdo „mají dlouhodobé
tělesné, duševní (mental, seelisch), mentální
(intellectual, geistig) a smyslové (sensory,
Sinnesbeeinträchtigung) poruchy (impairments) ,
které jim mohou bránit v interakci s různými
bariérami v plné, účinné a rovnoprávné (na
základě rovnosti) účasti na životě společnosti“
(čl. 1 Účel).
Postižení jako společenská konstrukce
 postižení je výsledkem vztahu mezi osobami
s poruchami (impairments) a bariérami, které
spočívají v postojích a faktorech prostředí - brání
rovnoprávné úplné a účinné účasti dotčených ve
společnosti
 Další důsledek: předpoklad pro určení postižení jako
strukturálního bezpráví; a pro dotyčné a jejich
advokátní asistenci přechod od pasivního trpění
domnělého přirozeného osudu k aktivní kritice
stigmatizujících, diskriminačních a vylučujících
společenských postojů a struktur
Všeobecné principy Úmluvy
 respekt k vrozené důstojnosti člověka, k jeho individuální
autonomii, včetně svobody přijímat vlastní rozhodnutí i
nezávislosti (na druhých);
 nediskriminace;
 úplná a účinná účast na životě společnosti a zapojení
(inclusion) do společnosti;
 respektování odlišnosti lidí s postižením a akceptace
těchto lidí jako součásti lidské pestrosti (diversity) a
lidstva;
 rovnost příležitostí (šancí);
 dostupnost (přístupnost);
 rovnoprávnost muže a ženy;
 respektování rozvíjejících se schopností dětí s
postižením a respekt k jejich právu na zachování jejich
identity
Přístup deficitu versus rozmanitosti
 překonání přístupu, který se primárně orientuje na
deficity
 přístup diversity (čl. 3), aniž by se ale
 popíraly či podceňovaly problémy, jimiž tito lidé trpí;
 dále postižení jako normální součást lidského života
a společnosti (uznání i zvláštních způsobů jejich
života, komunikace)
 a zdroj možného kulturního obohacení (srov. ale
napětí: biotechnické možnosti tzv. optimalizace
lidské dědičné výbavy a lidé s postižením jako
„produkty chybného plánování rodičů“ a tím
stigmatizace a zpochybnění jejich práva na existenci
– dopad na porozumění osobní autonomii a
společenské rovnosti...)
Diversity přístup na př. čl. 24 odst.
3 (b)
 slovník blízký dokumentům o ochraně
kulturních menšin (srov. Standardy Rady
Evropy k uznání kulturní identity národních
menšin) –
 uznat a podporovat lingvistickou identitu
komunity neslyšících –
 vlastní způsoby komunikace nejen jako
pomůcka (v nouzi) pro kompenzaci
komunikačních deficitů, ale jako kulturní
vymoženost, která si zaslouží společenské
cenění a státní podporu...(viz a srov. opět
onu změnu paradigmatu)
Požadavek sociální inkluze
 Preambule (m): cíl „enhanced sense of
belonging“ – zvýšený pocit sounáležitosti –
 proti zkušenostem bezpráví sociálního
vyloučení požadavek svobodné a
rovnoprávné sociální inkluze
 už v základních principech (srov. čl. 3
písm. (c):...“úplná a účinná participace a
inkluze ve společnosti“ -
Př. konkrétní podoby principu
sociální inkluze
 rovnoprávný přístup na pracovní trh (čl.
27)
 podle možností účast na kulturním
životě (čl. 30)
 inkluzivní vzdělání (čl. 24)
 rovnoprávné spolupůsobení v politice
(čl. 29)
 právo na manželství a rodičovství (čl.
23 odst. 1)
Neoddělitelné spojení autonomie a
sociální inkluze
 individuální autonomie a sociální inkluze zde
patří neoddělitelně k sobě (srov. čl. 19:
„living independently and being included in
the community“) při porozumění i praktickém
uskutečňování
 vzájemně se podmiňují:
 bez sociální inkluze nelze prakticky žít
autonomii
 bez autonomie přebírá sociální inkluze skoro
nutně rysy poručníkování
Vzájemná odkázanost autonomie a
sociální inkluze
 autonomie pak není vlastní moc či síla jedince zcela
odkázaného na sebe, ale
 směřuje k sebeurčenému životu
v sociálních vztazích
 sociální inkluze zase nabývá kvality v tom, že
poskytuje prostor a oporu pro osobní utváření života
 jde tedy o sociální inkluzi na základě individuální
autonomie a zároveň o svobodné utváření soužití ve
společnosti a komunitách
 LPR-empowerment je proti zbavování práv-vyloučení
i proti poručníkování
Hlavní pojem: inkluze
 integrace je zde málo
 nejen otevření dveří (např. do školy) do stávajících
systémů, ale
 o chápání a utváření společnosti a jejích
subsystémů tak, aby tam lidé s postižením dopředu
patřili (náleželi) – samozřejmá příslušnost
 LPR tím s kritickým potenciálem proti
nedobrovolnému vyloučení
Aspekty inovačního potenciálu ve
shrnutí
Shrnutí důrazů:
 lidská důstojnost-autonomie
 (dobrovolná) sociální inkluze
 rovnoprávnost
 účast/podíl
 konkretizace a precizace mezinárodní LPR-ochrany
vzhledem ke zvláštním situacím ohrožení lidí s
postižením (diskriminace těchto lidí jako téma LPR ve
vlastní konvenci a systematicky vztažená na různé
oblasti života)
 monitorovací mechanismus (srov. čl. 33)
 humanizace společnosti (osvobozuje od pohledu na sebe
jako deficitních i společnost od špatně chápané fixace na
kult zdraví – vytlačeni na okraj ti, kdo neodpovídají
imperativům reklamního průmyslu a biopolitiky: fitness,
mládí a permanentní schopnost výkonu…to má zakládat
důstojnost člověka???)
Hlavní související témata biomedicínskoetických
diskusí
 Medicínský výzkum na člověku
 Reprodukční medicína
 Prenatální diagnostika
 Pokroky v neonatologii
 „dítě jako vzniklá škoda“, „nesprávný porod a
život“
 Přístup k informacím
 Právo na rozvoj v sexuálních vztazích
 Ochrana před sexuálním zneužíváním,
vykořisťováním, týráním…
Literatura; projekt
 Heiner Bielefeldt: Zum Innovationspotenzial der UNBehindertenrechtskonvention,
Berlin: Deutsches Institut
für Menschenrechte, 2009.
 Projekt pod hlavičkou Jaboku (účast ETF UK) „Lidská
práva lidí s postižením, smrtelně nemocných a
umírajících na pozadí nacistického programu
euthanasie“ finančně podpořený německou nadací EVZ
(Paměť-zodpovědnost-budoucnost) 2010-2013
 Dle Úmluvy strukturován NÁRODNÍ PLÁN ČR VYTVÁŘENÍ
ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM
POSTIŽENÍM NA OBDOBÍ 2010 – 2014