Lidská důstojnost. Nejvyšší morální
princip a paradigma právního systému.
Základ a cíl lidských práv
Úvodní otázky a otazníky
 Jak jí rozumět? Jak interpretovat?
Brainstorming…
 Kde se setkáme?
 Role pro obor a praxi studovaného programu…
 Argumentace církví
 Struktura přednášky
Řada zvolených relevantních
textů: 1)???
 „Whereas recognition of the
inherent dignity and of the equal
and inalienable rights of all members
of the human family is the
foundation of freedom, justice and
peace in the world...“ (Preamble)
 „All human beings are born free and
equal in dignity and rights...“ (Article
1, VDLP)
2) ???
 „Unie, vědoma si svého duchovního a
morálního dědictví, se zakládá na
nedělitelných a všeobecných principech
lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a
solidarity; spočívá na zásadách
demokracie a právního státu“ (Preambule)
 HLAVA I
DŮSTOJNOST
 Článek 1
Lidská důstojnost
 „Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí
být respektována a chráněna.“
2) ???
 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE
(pokračování):
 Článek 2
 Právo na život
 1. Každý má právo na život.
 2. Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven.
 Článek 3
 Právo na nedotknutelnost lidské osobnosti
 1. Každý má právo na to, aby byla respektována jeho
fyzická a duševní nedotknutelnost.
 2. V lékařství a biologii se musí dodržovat zejména:
2) ???
 a) svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby
poskytnutý zákonem stanoveným způsobem;
 b) zákaz eugenických praktik, zejména těch, jejichž cílem
je výběr lidských jedinců;
 c) zákaz využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako
zdroj finančního prospěchu;
 d) zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí.
 Článek 4
 Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení
anebo trestu
 Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či
ponižujícímu zacházení anebo trestu.
2) ???
 Článek 5
 Zákaz otroctví a nucené práce
 1. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví.
 2. Od nikoho se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucené
nebo povinné práce.
 3. Obchod s lidmi je zakázán.
3) ???
 „...dítě musí být plně připraveno žít ve
společnosti vlastním životem a vychováno
(...) v duchu míru, důstojnosti,
snášenlivosti, svobody, rovnosti a
solidarity...“ (Preambule)
 Hlava první
Obecná ustanovení
 Článek 1
 „Lidé jsou svobodní a rovní
v důstojnosti i v právech. Základní práva
a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné,
nepromlčitelné a nezrušitelné.“
4) ???
 Kapitola I - Obecná ustanovení
 Článek 1 - Účel a předmět
 „Smluvní strany budou chránit
důstojnost a svébytnost všech
lidských bytostí a každému bez
rozdílu zaručí úctu k integritě jeho
bytosti a ostatní práva a základní
svobody při aplikaci biologie a
medicíny.“
5) ???
 Article 1 - Purpose
 „The purpose of the present
Convention is to promote, protect
and ensure the full and equal
enjoyment of all human rights and
fundamental freedoms by all persons
with disabilities, and to promote
respect for their inherent dignity.“
???
 Article 3 - General principles
 „The principles of the present Convention shall be:
 Respect for inherent dignity, individual autonomy
including the freedom to make one’s own choices, and
independence of persons;
 Non-discrimination;
 Full and effective participation and inclusion in society;
 Respect for difference and acceptance of persons with
disabilities as part of human diversity and humanity;
 Equality of opportunity;
 Accessibility;
 Equality between men and women;
 Respect for the evolving capacities of children with
disabilities and respect for the right of children with
disabilities to preserve their identities.“
6) Étos povolání sociálního pracovníka-
kodex(y)
 Ethics in Social Work, Statement of Principles (Etika
v sociální práci, prohlášení principů), označovaný jako
Mezinárodní etický kodex sociální práce – principy, ze
společné dílny International Federation of Social Workers
(IFSW) (Mezinárodní federace sociálních pracovníků) a
International Association of Schools of Social Work (IASSW)
(Mezinárodní asociace vzdělavatelů v sociální práci)
schválený valným shromážděním těchto organizací
v australské Adelaide v říjnu 2004.
 Již v nadpisu dokumentu se objevuje prezentace etických
principů: „Základem sociální práce jsou principy lidských
práv a sociální spravedlnosti.“;
 O podpoře lidské důstojnosti a lidských práv a o sociální
soudržnosti hovoří rovněž Doporučení (2001) Rady Evropy
o sociálních pracovnících; „Kodexy etiky a chování
sociálních pracovníků a agentur jsou pro podporu účinné
sociální práce nezbytné a zajišťují respekt k lidskému
životu“ –
 lépe kodexy étosu či profesní morálky
Pohled do sousedství
 Profesní etické principy Německého profesního
svazu pro sociální práci v preambuli odvolává na
příslušný dokument IFSWa konstatuje, že
bezpodmínečnou a všeobecnou orientaci pro
své jednání spatřují jeho členové v důstojnosti
lidské osoby a prostřednictvím solidarity a
strukturální spravedlnosti se zavazují hodnotám,
které zajišťují začlenění osoby do společnosti a
její ochranu ve společnosti (srov. např. inkluzi
osob
s postižením dle Úmluvy o právech osob
s postižením, 2006)
 srov. český kodex, 2006.
???
 2. Definition of Social Work
 The social work profession promotes social
change, problem solving in human
relationships and the empowerment and
liberation of people to enhance well-being.
Utilising theories of human behaviour and
social systems, social work intervenes at
the points where people interact with their
environments. Principles of human
rights and social justice are
fundamental to social work.
???
 4. Principles
 4.1. Human Rights and Human Dignity
 Social work is based on respect for the inherent
worth and dignity of all people, and the rights
that follow from this. Social workers should
uphold and defend each person’s physical,
psychological, emotional and spiritual integrity
and well-being. This means:
/Srov. Milfait, René: Fundamentální eticko-lidskoprávní principy
etických kodexů sociálních pracovníků. Objasnění a odpovídající
povinnosti a zodpovědnosti, in: Etika a lidská práva v sociálních
službách, Praha: Centrum sociálních služeb, 2008./
???
 4. Principy
 4.1 Lidská práva a lidská důstojnost
 Sociální práce je založena na respektu k hodnotě a
důstojnosti všech lidí a na právech, která z toho
vyplývají. Sociální pracovníci podporují a chrání fyzickou,
duševní, emocionální a duchovní integritu a blaho každého
člověka. To znamená:
 1. Respektovat právo na sebeurčení - sociální
pracovníci respektují a podporují právo lidí na provádění
vlastních výběrů a rozhodnutí, nezávisle na jejich
hodnotách a životních rozhodnutích, za předpokladu, že to
neohrozí práva a legitimní zájmy druhých.
 2. Podporovat právo na participaci - sociální pracovníci
podporují plné zapojení a účast lidí, kteří používají jejich
služby, takovými způsoby, aby mohli dosáhnout zmocnění
ve všech aspektech rozhodování a jednání, které ovlivňuje
jejich život.
???
 3. Jednat s každým člověkem jako
s celostní bytostí - sociální pracovníci se
zajímají o celého člověka v rámci rodiny,
komunity a společenského a přirozeného
prostředí a usilují o rozpoznání všech
aspektů života člověka.
 4. Identifikovat a rozvinout silné
stránky - sociální pracovníci se zaměřují
na silné stránky jednotlivců, skupin a
komunit, a tak podporují jejich zmocnění.
ZÁKON
ze dne 14. března 2006
o sociálních službách
 „§ 2
Základní zásady
 (2) Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté
prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou
důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně
určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně,
podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k
takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému
setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a
posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí
být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými
způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování
lidských práv a základních svobod osob.“
7) Př. ld v pastorálním dokumentu
 GS – nadpisy a struktura: část první Kapitola 1
Důstojnost lidské osoby /podnadpis Člověk je
stvořen k Božímu obrazu/
 Př. společného prohlášení Evangelické a katolické
církve v SRN k problematice důstojného umíraní
 Př. Stanovisko církví a náboženských společností
v ČR k problematice eutanasie (2005)
8) ???
 „1. Posláním Rady Evropy je chránit důstojnost všech lidí
a práva, jež z ní lze odvodit...
 5. Povinnost respektovat a chránit důstojnost všech
smrtelně nemocných a umírajících osob je odvozena z
nedotknutelnosti lidské důstojnosti ve všech obdobích
života. Respekt a ochrana nacházejí svůj výraz v poskytnutí
přiměřeného prostředí, umožňujícího člověku důstojné
umírání...
 7. Základní práva odvozená z důstojnosti smrtelně
nemocných nebo umírajících osob jsou dnes ohrožena
mnoha faktory:...
 8. aby ve všech ohledech respektovala a chránila důstojnost
smrtelně nemocných nebo umírajících lidí, a to tím:
 a. že uznají a budou hájit nárok smrtelně nemocných nebo
umírajících lidí na komplexní paliativní péči a že přijmou příslušná
opatření:
b. tím, že budou chránit právo smrtelně nemocných a umírajících
osob na sebeurčení a že pro to přijmou nutná opatření:…
 c. že zachovají předpis, zakazující úmyslné usmrcení smrtelně
nemocných nebo umírajících osob a že zároveň:…
Příklady aktuálního porušování: ale
proč?
 Obchod s lidmi do sexuálního
průmyslu –
 proč je morálně zavrženíhodný? a
trestným činem?
 Hlava Trz Trestné činy proti lidské
důstojnosti v sexuální oblasti
 V čem spočívá porušení lidské
důstojnosti?
Semantické jádro lidské důstojnosti
 I přes potřebu konkretizace a
aktualizace není lidská důstojnost
prázdným pojmem, který se může
libovolně naplňovat
 I zde hraje roli I. Kant a jeho
kategorický imperativ o člověku jako
účelu o sobě (tzv.
Selbstzweckformel):
Důstojnost u Kanta
 Podle Kanta se vyznačuje člověk jako
bytost, která nemá relativní hodnotu,
která by se dala vyjádřit v kategoriích
„ceny“ pro zboží, ale bezpodmínečnou
hodnotu, totiž důstojnost.
 Důvodem této důstojnosti, která je
zbavena všech relativizací, tvoří určení
člověka jako mravního subjektu (zum
sittlichen Subjektsein), uznání jeho
svobody k zodpovědnému sebeurčení
(Selbstbestimmung).
Tuto souvislost mezi důstojností, lidským bytím a bytím
osoby vystihuje citát z jeho díla Metafyzika mravů, resp.
část Učení o ctnosti (Tugendlehre):
 „Pouze člověk považovaný za osobu, tzn.
za subjekt morálně-praktického rozumu,
je povýšen nad veškerou cenu; neboť jako
takového (homo noumenon) je třeba jej
ocenit ne pouze jako prostředek k jiným,
ano dokonce jeho vlastním účelům, ale
jako účel sám o sobě, tzn. že má
důstojnost (absolutní vnitřní hodnotu),
čímž si od všech ostatních rozumových
bytostí vynucuje respekt (úctu), (...)může
se považovat za rovného tomu druhému.“
Kategorický imperativ
 Kantův kategorický imperativ:
„jednej tak, abys používal lidství jak
ve své osobě, tak i v osobě každého
druhého vždy jako účel a nikdy
pouze jako prostředek.“
Kant pak vykládá povinnosti s tím spojené
nejprve vůči sobě a konstatuje:
 „Člověk však není žádnou věcí, a
proto ani něčím, čeho by se dalo
použít jako pouhého prostředku,
nýbrž musí být vždy v každém svém
jednání považován za účel sám o
sobě. Nesmím tedy nijak disponovat
s člověkem v mé osobě, mrzačit ho,
kazit nebo usmrtit.“
Svoboda vázaná
bezpodmínečnými principy
 Vnímání svobody je pod zásadou: „jednej
tak, abys zohlednil práva a povinnosti
všech, kdo jsou zúčastněni souvislosti
jednání, jak tvá vlastní, tak i všech
ostatních“ (Alan Gewirth)
 a aby se toto mohlo konkrétně dít v právu
a nezůstávat jen osobní maximou,
existuje stát jako „Community of Rights“
(Alan Gewirth), tedy pro zajištění
společného dobra, které kulminuje ve
společenství práv (srov. mravní
autonomie)
Zákaz totální instrumentalizace
 Důstojnost pak znamená zákaz
totální instrumentalizace člověka.
Semantické jádro lidské důstojnosti: princip
zásadního postavení subjektu možné
zodpovědnosti
 lidská důstojnost jako princip
zásadního postavení subjektu: každý
člověk je morální a právní subjekt,
tzn. že vlastní svébytnost, která se
nemůže nikdy i přes všechnu
závislost na vnějších faktorech
ztratit. Proto odporuje tomuto
principu kompletní zvěcnění, resp.
instrumentalizace, komercializace
člověka;
Princip zásadní rovnosti
 lidská důstojnost (dále ld) jako
princip zásadní rovnosti všech lidí:
Kantovo pojetí autonomie ukázalo,
že řeč o ld vždy zahrnuje vztah
vzájemného uznání. Této zásadní
rovnosti odporuje pojetí, které chce
učinit lidskou důstojnost závislou na
určitých vlastnostech člověka (např.
barva kůže, rasa, pohlaví, tělesné či
duševní kapacity).
Trvalé problémy
 I když je pojem ld tak
fundamentální, stěžejní pro etiku,
právo, biomedicínskou etiku, pro
etickou reflexi v sociální práci,
zůstávají mnohé otázky a problémy.
Zmíníme alespoň dva okruhy:
Trvalý problém extenze (rozsah
významu pojmu):
 kdo je vůbec subjektem ld?
 O tom jsou dohady a spory
 Problém extenze existuje zejména ve
spojení s počátkem a koncem
lidského života –
 Komu a odkdy vlastně náleží morálně
právní status ld? (embryu? člověku v
kómatu? dočasně či trvale
neschopnému se rozhodovat?)
Trvalý problém určení
nerespektování ld:
 i když dojde k určité shodě o obsahu, odůvodnění
a dosahu ld, je otázkou, kdy dochází
k nerespektování (porušení) ld. V některých
případech je to nesporné: znásilnění, vražda,
obchod s lidmi.
 Jinak ale obtížné: např. výzkum na lidech, kteří
nejsou způsobilí poskytnout souhlas, a tento
výzkum slouží užitku druhých. Nestává se zde
takový člověk pouhým objektem a nástrojem?
 Argument protichůdných stran s rozličnými
důsledky (př. etické otázky spojené s koncem
lidského života)
Nárok na respektování
 Respektování ld se považuje za
nezpochybnitelnou premisu všech
morálních a právních závazností,
 za základ lidských práv, v nichž nalézá
respektování důstojnosti každého člověka
svou institucionální ochranu
 elementární nárok na respekt, který tvoří
implicitní předpoklad všech normativních
závazností
 lidé ctí sebe sama a druhé jako subjekty
možné zodpovědnosti -
Sebeúcta a úcta k druhým
 souvisí úzce (srov. lásku k bližním a k
sobě)
 není morální hodnotou mezi dalšími, ani
právní normou mezi dalšími právními
normami, ani základním právem mezi
jinými základními právy, ale jejich
premisou
 tím taky nejzásadnějším vztažným bodem
morální a právní argumentace
Normativní universalismus
 zahrnuje nutně všechny lidi; všichni
patří dle zásady rovnosti do tkáně
vzájemného nároku na úctu
(respektování), který zakládá celou
oblast morálek a práva
 nezávislá na vnějších kritériích (př.
životní výkon, společenská
užitečnost, individuální znaky jako
šarm či inteligence) -
Nezávislá na vnějších kritériích
 byla by tak podrobena externím
hodnocením a nemohla plnit postavení
posledního (rozhodujícího) vztažného
bodu –
 rasismus, sexismus, homofóbie,
nerespektování lidí s postižením a jiné
ideologie nerovnosti proto představují
urážku daných osob i rozvracejí
normativní fundamenty lidského soužití
Žádný pojem výkonu
 nezastupuje biologické, intelektuální či
morální výkony člověka, ale označuje
elementární nárok na respekt, který náleží
každému člověka na základě jeho
pouhého lidského bytí
 subjekt možné zodpovědnosti: spočívá v
principiální i jen potenciální způsobilosti
člověka přijímat normativní závaznosti:
 tím zapojen do universální tkáně lidských
závazností i tehdy, když není fakticky
schopen nebo nechce nést sám aktivně
zodpovědnost.
Inkluzivní prostor bez vylučování
 konstituuje prostor morální a právní
komunikace jako inkluzivní prostor,
z něhož nesmí být nikdo vyloučen
Nejvyšší morální princip
 tvoří krystalizační bod obrazu (pojetí)
člověka, nejvyšší cíl a měřítko
veškerého zodpovědného jednání
v rámci dalších vědeckých disciplín,
oblastí života
Ld a autonomie
 Autonomie je tedy důvodem lidské
důstojnosti (dle Kanta)
 Důstojnost člověka jako mravního
subjektu se základním způsobem
vyjadřuje v porozumění svobodě jako
autonomii. Svoboda zde neznamená jen
negativní „svobodu od“, ale označuje
způsobilost sebezákonodárství
(Selbstgesetzgebung) podle všeobecných
pravidel, která zahrnují všechny lidi do
souvislostí mravního jednání
Mravní autonomie
 Autonomie u Kanta jako bezpodmínečný
(nepodmíněný) mravní nárok, který
obsahuje sebezákonodárství ve smyslu
vazby na morální zákon;
 v případě porozumění autonomii jako
svobodnému sebezávazku (freie
Selbstverpflichtung; auto-nomos, soulad
sebe a zákona) získává stát zdroj pro
společné hodnoty a společné závazky
k tomu, co je nadindividuálně dobré a
správné, tedy k společnému dobru.
Mravní autonomie (ma) jako
capacity
 Mravní autonomie dle Kanta poukazuje na
specifický způsob bytí člověka, totiž jeho zásadní
možnost (capacity) nalézat samostatně
(svébytně) důvody a cíle pro své jednání, které
taky může ospravedlnit před všemi ostatními
lidmi.
 Je třeba ji ale odlišovat od autonomie jednání,
která se ptá na aktuální a skutečnou schopnost
(ability) člověka, uskutečňovat svou mravní
autonomii. Proto se často setkáváme pouze
s tímto druhým pojetím autonomie (reálná
schopnost samostatně se rozhodovat, vyjadřovat
svá přání; srov. např. v oblasti biomedicínské
etiky).
Na závěr ld a ma
 „lidská důstojnost není vlastností ani
schopností člověka, ale myšlenkově
logickým důsledkem, který vyplývá
z mravní autonomie člověka:
nepropůjčuje se, může se jen uznat,
ne ale odebrat, ale náleží každému
člověku jako člověku.“