Antropologie pro
sociální práci
- rozvedení filosofické
části předmětu.
1
2
Úvod do předmětu.
• Současná relevance, situace, užití
- Problém znalosti svého já (Schopenhauer)
- Ahtila – alternativní umělecké sondy
- Sociální práce (téma svobody)
3
• „The Finnish artist, Eija-Liisa Ahtila (b.
1959), first came to prominence in the
early 1990s. Her work deals with the
theme of human relationships - within
families, between lovers, among genders drawn
from the artist's own experience
and observations“
• http://www.tate.org.uk/about/tatereport/2004/exhibitions/modern.htm
4
5
Novověké dějiny antropologie.
• Antropologie jako filozofie (Sokrates, Platon…)
• Antropologie jako nově utvářející se obor:
Navazuje na předchozí fil. myšlenkovou tradici:
např. Kantovy 4 otázky: co mohu vědět, co mám
dělat, v co mohu doufat, co jsem? (1781)
1928 Stupně organického a člověk - H. Plessner
1928 Místo člověka v kosmu – M.Scheler
1940 Člověk,jeho přirozenost a místo ve světě – A.
Gehlen
1945 An Essay on Man – E.Cassirer
6
Způsoby tázání se po člověku.
• Předvědění. Hermeneutický a antropologický
kruh.
• Metoda FA: ontologická reflexe,
transcendentální reflexe, fenomenologie a
fenomenologická reflexe..
• Role speciálních věd. Reflexe jako východisko
pro FA. Privilegovaný fenomén.
• Vztah FA k teologické antropologii a jiným
disciplínám.
7
Metoda zkoumání člověka
1. Fenomenologický pohled na člověka ve
vztahu ke světu.
2. Fenomenologický pohled na bytí člověka.
3. Ontologická reflexe bytí člověka. Člověk
jako „podstata“.
4. Člověk v typicky lidském rozvinutí,
naplnění svého lidství
(dle E.Coretha)
8
Metoda zkoumání člověka
• Člověk zkoumaný zvnějšku
• Člověk jak se sobě jeví
• Člověk ve vztahu (člověk jako osoba)
(dle J.Sokola)
9
Dějiny pojetí člověka
• Řecko – předsokratičtí filosofové, antika
• Křesťanství – ranný středověk, Augustin,
personální přístup, dualismus (Platoń);
hyle-morfismus (Aristotelés), T.Akvinský
• Empirismus - Racionalismus
• Antropologický obrat ve spekulativní
filozofii (materialismus, evolucionismus existencialismus
a personalismus fenomenologie
a ontologie člověka).
10
I. Člověk ve vztahu ke světu
• Ptáme se „kdo je člověk“ nebo „co je
člověk“?
• Zkušenost se sebou ve světě: vně a uvnitř,
vázanost a volnost …co utváří onu
dialektickou síť? Vázanost i odstup.
Subjektivita i objektivita
• Pojem světa, základní zkušenost se
světem.
11
Úvodní metodické poznámky
• předvědění: vrženost do světa, není to
nevědomá existence, ptaním přesahuji
to, co je dáno.
• předvědění: předporozumění (pozor na
ně), sebepochopení je sebe nepochopení
• u člověka jde o celek, ten "nepochopíme„
• speciální vědy a jejich nedostatečnost
• výrazy: metoda: ptáme se po člověku:
proč se ptáme, na co se ptáme, jakou
metodou se ptáme, …? 12
Úvodní metodické poznámky II.
• fenomenologická metoda (Husserl),
transcendentální metoda (Kant),
ontologická reflexe (Aristotelés,
Heidegger)
• stručné vysvětlení metod, silné a slabé
stránky, výhody pro užití v přístupu k
člověku
13
Základní struktury světa
• APRIORI určuje nás A POSTERIORI reflektovaný
• DANÝ OBJEKTIVNĚ VNÍMANÝ SUBJEKTIVNĚ
• PRVOTNÍ DRUHOTNÝ V NÁS
• VNĚJŠÍ SVĚT VNITŘNÍ SVET V NÁS
• PASVINÍ AKTIVNÍ
• DANOST, SVBODA CHTĚNÍ
• POZNATELNOST POZNÁNÍ
• FIXNÍ MĚNÍ SE, DYNAMIKA
• MĚNÍ PŘEDPOROZUMĚNÍ,
SVĚT JE FLEXIBLNÍ
14
Chování člověka – typické znaky
• 1. BIOLOGICKY NESPECIALIZOVANÝ
• 2. CHUDOBA INSTINKTŮ
• 3. NEHOTOVOST ČLOVĚKA
Nietzsche - odpověď na svět - svou mocí, vůlí
Sartre – člov. je jen to co ze sebe udělá
Strauss – přejímání sociologických struktur
• 4. SVOBODA VŮČI PUDŮM
• 5. SCHOPNOST DISTANCE
• 6. VIDĚNÍ CELKU
15
ZÁKLADNÍ SVOBODA
• Helmut Plessner : filozofická fenomenologicko–
ontologická antropologie): 3 zákony
• a) PŘIROZENÁ UMĚLOST (člověk si musí
uměle pomáhat)
• b) ZPROSTŘEDKOVANÁ
BEZPROSTŘEDNOST (svoboda, vynálezy)
• c) UTOPICKÉ STANOVIŠTĚ (Bůh jako apriorní
jádro religiozity, jako hledání pevného)
• Základní svoboda je vázána společným
zákonem „zprostředkované bezprostřednosti“
16
II. Sebe-uskutečnění člověka
• Vědomí sebe a lidská subjektivita.
• Poznání smyslové a duchovní : pojmy, soudy,
úsudky. Jazyk a jeho role
• Problematika svobody: možnost svobodného
lidského chtění a svobodné vůle.
• Mravnost jako lidské specifikum: hodnota a
její zdůvodnění. Celostní přístup k člověku.
• Kombinace vědění a jednání, tj. teorie a
praxe
17
K problematice svobody a
svobodného chtění
• a) Svoboda a její pojem: jsme svobodní?
• b) Problém svobody: dvě různá pojetí
svobody.
• c) Zkušenost se svobodou
• d) Podstata svobody
• e) Námitky proti svobodě
18
K mravnosti a mravnímu
jednání
• a)Fenomén mravnosti - Je mravnost obecná
všem lidem?
• b)Výklad mravnosti - Je hypotéza o výkladu
mravnosti formou ne-existujících platných
hodnot (neudržitelná?)
• c)Dobro a hodnota - intelektuální hodnota
pravdy
• d) Mravní hodnota - Mravní dobro a zlo.
Vyplývá z toho, že svobodný člověk může dělat
dobro, že také má dělat dobro?
19
Celostní pohled na člověka
• Totalita člověka - vyrovnanost lidského bytí s rolí
instinktů. Tzn. že mravní! hodnota v sobě obsahuje
všechny hodnoty … tělesné, duchovní , intelektuální.
• Finalita – jde o to abychom od bytí vyšli k povinnosti
dospět tam co máme být. Díky mravnímu povinování –
jak v imanentních, tak i v transcendentních cílech.
teologická interpretace
• Otevřenost lidského poznání a chtění vede Coretha
k postulátu absolutna a nekonečna (TA je nazývá Bůh)
• (Mravní jednání vedoucí k totalitě má za cíl uspokojit
lidské zaměření do nekonečna v Bohu.)
20
Teorie (poznání) a praxe (jednání)
a) Rozdíl mezi via activa a via contemplativa
b) Vědění a chtění a jejich vztah.V úkonu
duchovního poznání a chtění jde o dosažení
identity subjektu a objektu.
c)Funkce poznání – popište ji.
d)Chtění a jednání – „Čím více se (člověk) oddává
(druhému), aniž hledá sám sebe, tím více sám
sebe nalézá v realizaci svých nejvyšších
možností.“ (str.124) Kde zde Coreth vidí
filozoficky vykazatelnou strukturu?
21
III. Podstata člověka.
Pojem osoby.
• Osoba jako pojem
• Pojem duše: výraz pro vyjádření
duchovní, psychické a živoucí stránky
člověka
• Role lidského ducha a role lidského těla v
celostním pohledu na člověka
• Pojem osoby, osobního vztahu. Osoba
jako role.
• Důvody pro úvahy o nesmrtelnosti.
22
IV. Lidský potenciál a možnost
sebe-rozvinutí člověka
• Mezilidský vztah. Hodnota člověka a možnost
transcedence.
• Jednotlivec, společnost a společenství.
• Principy solidarity a subsidiarity. Člověk jako
společenský živočich.
• Dějinný rozměr člověka. Stárnutí. Smrt.
• Hledání smyslu. Základ smyslu je
nekompromisně požadován.
• Cesta ke smyslu je cestou k transcendenci.
23
Role náboženství
• Podstata náboženství: svobodné
personální uznání a uctívání Boha ve
všech dimenzích lidské osoby
• Smysl lidské existence: je vyjadřována
náboženstvím. Transcendence je v něm
vyjádřena.
24
Závěr – křehkost člověka
• Pokus o vystižení povahy a podstaty
člověka poukazuje na neuchopitelnost
jeho výjimečnosti, jeho schopností, jeho
určenosti.
• Na druhé straně se ukazuje jeho slabost,
křehkost, potřebnost.
• Filosofická antropologie se snaží
praktickým oborům tuto zvláštnost přiblížit
a porozumět jí.
25