PROSTŘEDÍ A VÝCHOVA Socializace  Proces postupné přeměny člověka jako biologické bytosti v bytost společenskou, postupné začleňování do života dané společnosti  Celý život, nahodile, živelně  Lidské formy chování, jazyk, poznatky a normy, kulturu  Odehrává se v nějakém prostředí Prostředí Předměty, jevy existující kolem nás, nezávisle na našem vědomí, jde tedy o určitý prostor, o objektivní realitu. Protože vytváří podmínky pro život, mluvíme a životním prostředí. Životní prostředí je ta část světa, s níž je člověk ve vztahu vzájemného působení. Prostředí podle velikosti prostoru jedinec mikroprostředí lokální prostředí regionální prostředí makroprostředí Globální prostředí  stále aktuálnější  přesahuje rámec jedné společnosti  týká se prostoru, času, problémů  celosvětové souvislosti  prudký rozvoj komunikačních a informačních technologií  průnik anglického jazyka Podle povahy realizované činnosti  prostor pracovní  prostor obytný  prostor rekreační Další dělení  podle podílu člověka na podobě prostředí  prostředí přirozené  prostředí umělé vytvářené člověkem  podle povahy daného teritoria  venkovské  městské  velkoměstské Podle charakteru prvků, jimiž je tvořeno  přírodní – živá a neživá příroda, často už i výtvor lidstva  společenské – lidské a mezilidské vztahy, hustota obyvatel, profesionální, etnické, věkové vzdělanostní struktury  kulturní – spjato se společenským – výsledky lidské aktivity hmotné i nehmotné Frekvence, pestrost a kvalita podnětů  podnětově chudé, přesycené, optimální  podnětově jednostranné, mnohostranné prostředí  podnětově zdravé, závadné prostředí Role prostředí při výchově vychovatel vychovávaný Výchovný cíl PROSTŘEDÍ PROSTŘEDÍ Funkce prostředí ve výchově  Situační funkce – každý výchovný zásah se odehrává v nějakém konkrétním prostředí  Viz prostředí eufunkční, dysfunkční a neutrální  Výchovná funkce – konkrétní prostředí ovlivňuje jednání a podílí se na rozvoji osobnosti – jednání se mění podle toho, v jakém prostředí se pohybujeme Pedagogizace prostředí  Působení prostředí je spontánní  Čím méně si vychovávaný uvědomuje, že je vychováván, tím je lepší výsledný efekt  Intencionální působení v pedagogice častější – efekt?  Funkcionální sám do výchovy nevstupuje, ale ovlivňuje podmínky  Posilovat a upevňovat kladné formativní vlivy prostředí a eliminovat vlivy negativní Sociální skupiny  Společenství 2 až 3 a více lidí, mezi nimiž existuje pocit sounáležitosti  Každý je součástí mnoha různých skupin Základní znaky sociálních skupin  Existence interakce  Komunikační síť  Existence společných cílů a z nich vyplývajících činností  Uznávání společných hodnot  Vědomí specifické identity  Diferenciace rolí a pozic Sociální skupiny - klasifikace Podle vzniku skupiny formální neformální Podle velikosti skupiny malá velká Podle vztahu jedince ke skupině členská referenční Sociální skupiny – klasifikace II Podle složení skupiny Heterogenní Homogenní Podle systému řízení skupiny Autokratická Demokratická Liberální Podle vazby na skupinu Primární Sekundární Vrstevnické skupiny  Věková, názorová blízkost  Primární, zpravidla neformální skupiny  Bezprostřední kontakty  Silný pocit příslušnosti ke skupině – „my“ Význam vrstevnické skupiny  Herní skupiny –  děti nevnímají výrazně sounáležitost  spíše partneři pro hru, do dvou let si hrají vedle sebe, ne spolu  8.-10. rok  stoupá potřeba sdružování, sounáležitost, spolupráce  vlastní normy, systém kontroly a vymezování vůči ostatním (např. klukovské party) Význam vrstevnické skupiny II.  Vrstevnické skupiny mládeže  postupné vymaňování z přímé kontroly dospělých  Prostředek manifestace touhy po samostatnosti a dospělosti  Osobnostní nevyhraněnost – z ní vyplývá silná konformita (oblékání, vyjadřování, hodnotová orientace, dodržování rituálů) Znaky vrstevnických skupin  Cíle a normy, hodnoty – od pozitivních po asociální  Stupeň formálnosti a organizovanosti  Vrstevnické většinou spontánní, neformální, přirozené  I skupiny formální a organizované (např. v domově mládeže, kroužcích, křesťanských společenstvích, třídách), mohou se stát postupně neformální Referenční skupiny  Vrstevnické skupiny vliv na rozvoj osobnosti ve smyslu pozitivním i negativním  Referenční skupiny – skupiny, se kterými se jedinec identifikuje nebo by se rád identifikoval  Členské – jedinec je členem  Aspirační – jedinec chce do skupiny patřit  Negativní – normy a hodnoty, názory skupiny jedinec odmítá Význam vrstevnických skupin  Uspokojení psychických potřeb – relaxace, zábava, uvolnění  Sociální kontrola chování členů  Konfrontace názorů, nejvíce z rodin příslušníků skupin a ze školy – vznik skupinového mínění – jakým směrem se názorová konfrontace bude ubírat? Význam vrstevnických skupin pro socializaci  V mládežnickém věku nejdůležitější socializační faktor  Vštěpování cílů, forem, vzorců chování  Společné zážitky, pocit sebeuplatnění, pocit nezávislosti na dospělých  Uplatnění vztahů rovnoprávnosti  Možnost pedagogicky působit na neformální skupinu? Dětská a mládežnická hnutí  Neformální  Vytváří se jen na základě stejných názorů – ideologie  Vůči systému opoziční nebo jej podporují  Ekologická, skinheads, punk, anarchisté  Vliv náboženství a sekt Dětské a mládežnické organizace  Potvrzené členství (průkaz), placení příspěvku, různě povinná účast  Skauting – v českém prostředí Junák (1907, u nás 1914)  Soulad života s přírodou, křesťanské myšlenky, sebevýchova  YMCA, YWCA – 1844, 124 zemí, 45 mil. Členů, u nás od 1920  Mravní výchova založená na náboženství, občanská výchova, cíle sociální, charitativní, sport  Liga lesní moudrosti od 1902, u nás 1922  Apolitičnost, náboženská tolerance Lokální prostředí  Určité vymezené místo, na kterém žije určitá skupina lidí a vyznačuje se společným stylem, způsobem života, lidé využívají stejné instituce a služby, žijí v jistém pocitu sounáležitosti a vnitřní bezpečnosti, jsou připravení e společným činnostem  Město, venkov, sídliště, univerzitní kampus  Určité sociální vztahy – např. sousedské  Regulující prvky  Sociální kontrola, mravy, zvyklosti, konvence Znaky lokálního prostředí Lokální prostředí Malá rozloha Určitá ohraničenost Blízké osobní kontakty Majetková, etnická a profesní srovnatelnost Stejné tradice, víra a zvyky Propojenost s okolním prostředím Specifika lokálního prostředí  Městské  Sídliště  Periferní městečka, satelity  Venkovské  Tradice malotřídních škol Vliv lokálního prostředí na výchovu Charakter lokálního prostředí ovlivňuje (co)  Sociální přizpůsobivost  Kontakty s lidmi, sociabilita  Míru radikalismu a konzervatismu  Životní aspirace, náročnost na povolání Determinantou rozvoje osobnosti je úroveň společenského a kulturního života – divadla, kina… Tělovýchovné a sportovní aktivity, volnočasové aktivity Prostředí školy a výchovných zařízení  Reprezentant společenské výchovy a vzdělání, kultury a společenských tradic a norem  Má vlastní nástroje, způsoby chování a jednání, hodnoty a normy  Spojovací prostředí mezi přirozeným rodinným prostředím a společností  Umožňuje i nezáměrný osobnostní rozvoj prostřednictvím neformálních skupin Sociální klima  Sociálně psychologické souvislosti  Sociologické souvislosti  Kulturní a enviromentální souvislosti  Kompetence učitele  „Přirozená“ autorita učitele  Přítomnost sociálně patologických jevů Funkce výchovných zařízení  Socializační funkce  Výchovná funkce  Pečovatelská funkce  Poradenská funkce (např. profesní poradenství)  Rekreační (relaxační funkce) – mimo vyučování  Profesionalizační funkce  Selektivní funkce