Poruchy chování
Co jsou poruchy chování
 Problémy spojené s přizpůsobivostí v běžném
sociálním prostředí
 Jsou charakteristické takovými projevy
jedince, které se vymykají přiměřenému
chování dané věkové a sociokulturní skupiny
 Odlišit sociálně či psychicky podmíněné poruchy
chování od specifických poruch chování (např. při
ADHD) nebo od přirozených výkyvů chování
Současné pojetí
 Poruchy emocí nebo poruchy chování
 Chápání v souvislostech bio-psycho-sociálního
modelu, postižení je tedy výsledek vztahů mezi
 Zdravotním stavem
 Sociálním prostředím
 Osobnostními faktory
 Dalšími faktory, ve kterých jedinec žije
Současné pojetí zohledňuje
 Celkovou životní a sociální situaci dítěte
 Potencialitu dítěte, jeho směřování a
osvobozování se z odkázanosti na dospělém
 Základní cíle výchovně vzdělávacího procesu
Definice
 Pojem porucha chování nebo emocí je výrazem
pro postižení, kdy se chování a emocionální
reakce dítěte liší od odpovídajících věkových,
kulturních nebo etnických norem a mají
nepříznivý vliv na školní výkon včetně
akademických, sociálních, předprofesních a
osobnostních dovedností.
Zároveň
 Je něco víc než přechodná, víceméně
předvídatelná reakce na stresující události z
prostředí
 Vyskytuje se současně nejméně ve dvou různých
prostředích, alespoň jedno souvisí se školou
 Přetrvává i přes individuální intervenci
Co je na definici důležité
 Minimalizuje stigma
 Je vnímavá vůči etnickým a kulturním
rozdílnostem
 Nezahrnuje malé nebo přechodné reakce na
běžné stresové situace
 Připouští kombinované postižení
 Zahrnuje celou škálu poruch emocí nebo chování
Současné názvosloví
 Problémové chování
 Riziková mládež
 Dispozice k poruchám chování
 „soft“ terminologie
 Potíže, problémy v chování
 Provokující žák
 Nápadné chování
Projevy poruch chování
 Zlozvyky
 Lhaní
 Krádeže
 Záškoláctví, útěky, toulání
 Agresivita a šikanování
 Patologické závislosti
 Sexuální deviace
 Sebevražedné jednání
Možnosti školy při řešení
problémů
 Metodický pokyn k primární prevenci sociálně
patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve
školách a školských zařízeních
 Minimální preventivní program – partneři mimo
školu (NNO, SVP, PPP)
 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a
intolerance
 Metodické doporučení k primární prevenci
rizikového chování u dětí a mládeže
 Metodický pokyn ministra školství, mládeže a
tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi
žáky škol a školských zařízení
Možnosti školy při řešení problémů II
 Metodický pokyn k jednotnému postupu při
uvolňování a omlouvání žáků z vyučování,
prevenci a postihu záškoláctví
 10 hodin neomluvených pohovor s učitelem a rodiči
 25 hodin neomluvených oznámit příslušnému
orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo
pověřenému obecnímu úřadu
Poradenství ve škole
Výchovný poradce
Metodik prevence
Školní psycholog
Školní speciální pedagog
Školská poradenská zařízení
 Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování
poradenských služeb ve školách a školských
poradenských zařízeních
 Poradenské služby pro žáky, studenty, školy,
školská zařízení, rodiče
 Pedagogicko psychologická poradna
 Speciálně pedagogické centrum
Pedagogicko psychologická poradna
 Poskytuje služby pedagogicko-psychologického a
speciálně pedagogického poradenství a
pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově
a vzdělávání žáků
 Zjišťuje speciální vzdělávací potřeby žáků v
běžných školách
 Poradenství dětem s rizikem školní neúspěšnosti,
problémy v osobním a sociálním rozvoji
 Metodická podpora škole
 Spolupráce s metodikem prevence – prevence
sociálně patologických jevů
Speciálně pedagogické centrum
 Zdravotní postižení – podpůrná opatření
 Zdravotní (a sociální) znevýhodnění – vyrovnávací
opatření
 Zjišťuje specifickou připravenost na školní docházku,
zpracovává podklady pro integraci, zařazení,
přeřazení
 Zajišťuje sppg péči pro integrované žáky
 Vykonává diagnostiku a poradenství – pomoc při
řešení problému, vytváření podmínek pro uplatňování
a rozvíjení schopností, nadání a začleňování do
společnosti
 Poskytuje poradenství pedagogickým pracovníkům a
rodičům
Co škola poskytuje
 Prevenci školní neúspěšnosti
 Prevenci sociálně patologických jevů
 Kariérové poradenství, podporu při volbě
povolání
 Odbornou pomoc při integraci
 Péči o vzdělávání nadaných žáků
 Průběžnou a dlouhodobou péči o žáky s
neprospěchem, vytváření předpokladů pro jeho
snižování
 Metodickou podporu učitelům – např. při
zavádění nových poznatků a metod
Náhradní výchovná péče
 Podle Školského zákona 561/2004 Sb., ten se
odvolává na
Zákon 109/2002 Sb. O výkonu ústavní výchovy a
ochranné výchovy ve školských zařízeních a o
preventivně výchovné péči ve školských
zařízeních
 Diferenciace zařízení podle věku, mentální
úrovně, zdravotního postižení, stupně obtížnosti
výchovy, popř. pohlaví.
Ústavní výchova
 Nařizuje soud podle Zákona o rodině
 V občansko-právním řízení nezletilému do 18 let
 Jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo
rodiče nemohou z vážných důvodů výchovu
zabezpečit
 Důvody výchovné a sociální – není trestný
charakter
 Může být zrušena soudem na žádost rodičů
Ústavní výchovu zabezpečují
 Do tří let zdravotnická zařízení
 Kojenecký ústav
 Dětský domov pro děti do tří let
 Od 3 do 18 let školská zařízení
 Dětské domovy
 Dětské domovy se školou
 Výchovné ústavy
 Do zletilosti, nejdéle do 19 let, kdykoliv předtím
může být zrušena na základě soudního
rozhodnutí
Ochranná výchova
 Nařizuje soud
 V občansko-právním řízení, pokud dítě spáchá
trestný čin ve věku 12 – 15 let
 V trestním řízení u mladistvého mezi 15. a 18.
rokem v případě, že ochranná výchova podle
rozhodnutí soudu splní svůj účel lépe než uložení
trestu odnětí svobody
Ochrannou výchovu zabezpečují
 Výchovné ústavy
 U dětí do 15 let výjimečně dětské domovy se
školou
 Může být soudem prodloužena do 18 let
 Soud výchovu nařizuje, ale nerozhoduje, kde
bude realizována, to rozhodují diagnostické
ústavy
Rozhodnutí soudu
Předběžné opatření
Diagnostický ústav
pro děti
ÚV
Dětský
domov ÚV
Dětský
domov se
školou ÚV
Diagnostický ústav
pro mládež ÚV,
OV
Dětský
domov ÚV
Výchovný
ústav
ÚV,OV
Diagnostický ústav
 Vstupní diagnostické zařízení
 Přijetí na základě rozhodnutí soudu (předběžné
opatření) nebo na základě žádosti rodičů
 Spádová oblast, rozmisťuje do dalších zařízení v
obvodu
 Doba pobytu asi 8 týdnů
 Může navrhnout i jiná opatření – adopce,
pěstounská péče
Úkoly diagnostického ústavu podle
zákona
 Diagnostické – vyšetření úrovně dítěte
 Vzdělávací – jednak vzdělávání (PŠD nebo
odborné, jednak také diagnostika
 Terapeutické – náprava poruch v sociálních
vztazích a problémech v chování
 Výchovné a sociální – ve vztahu k osobnosti
dítěte a jeho rodinné situaci
 Organizační – umísťování do dalších zařízení
 Koordinační a metodické – sjednocení odborného
postupu v dalších zařízeních v obvodu
Diagnostický ústav organizace
 Dětský diagnostický ústav
 Diagnostický ústav pro mládež – nekoedukovaný
 Výchovná skupina 4-6 dětí
 Školní docházka ve třídách, max. 8 dětí
Dětský domov
 Ústavní výchova svěřenců bez vážných poruch
chování
 Základní organizační jednotka je koedukovaná
rodinná skupina dětí různého věku, 5-8 dětí, 2-6
skupin
 Denní režim, systém komunikace, hospodaření
co nejvíce přizpůsobit zvyklostem běžné rodiny
 Sourozenci v jedné skupině
Výchovný ústav
 Zpravidla děti starší 10 let s vážnými poruchami
chování
 Ústavní i ochranná výchova
 Výchovná skupina dětí různého věku a pohlaví
 5-8 svěřenců
Specifikace ústavů
 Výchovně léčebný ústav – pro drogově závislé
 Pro svěřence s hyperaktivitou
 Pro nezletilé matky s dětmi
 S ochrannou výchovnou péčí
Preventivně výchovná péče
 Střediska výchovné péče pro děti a mládež (SVP)
 Organizační součást diagnostických ústavů,
výchovných ústavů nebo samostatná
 Všestranná preventivně výchovná péče dětem a
mladistvým s negativními projevy chování, pokud
nejsou důvody pro výkon ústavní nebo ochranné
výchovy
 Úroveň sekundární prevence
 Podmínkou přijetí je svobodné rozhodnutí klienta
a souhlas rodičů
Úkoly preventivně výchovné péče
 Rozvíjení komunikace a pozitivních vztahů v
rodině
 Individuální nebo skupinová práce s klientem
nebo skupinou klientů
 Ambulantní, celodenní, lůžková pracoviště
 Práce podle individuálního výchovně
vzdělávacího plánu
 Selhávající mohou být na základě soudu umístěni
do ústavní výchovy
 Preventivní péči rozšířit na co nejmladší populaci
Výchovná a sociální práce s
mladistvými – DOSPĚLÍ
 Dospělí, kteří se octnou v rizikových situacích,
jsou schopni obvykle sami využít podpůrných
služeb a hledat profesionální pomoc
 Jsou schopni spíše identifikovat, co potřebují
 Lepší orientace v nabízených službách
 Tlak nepříznivých situací dospělé více mobilizuje
k porozumění situaci a řešení problému
Výchovná a sociální práce s
mladistvými - MLÁDEŽ
 Děti a mládež nemají zájem podílet se na
procedurách
 Nejsou schopni rozeznat vhodnou službu
 O možnosti pomoci nemusí ani vědět
 Nechtějí navazovat kontakt, mohou mít strach
 Důležité je, jak se služby prezentují a jaké nároky
kladou
 Zajištění potřebné intimity a důvěrnosti
 Odmítání z důvodu generačního antagonismu
Cílové skupiny
 Dlouhodobí nositelé konkrétního patologického
jevu
 Ohrožují své okolí a jsou zároveň svým chováním
ohroženi – závislí na návykových látkách, rowdies…
 Rizikové skupiny s epizodickým výskytem
sociálně deviantního chování
 Mladí nezaměstnaní, záškoláci, útěkáři z domova
Pozor na zjednodušující definici – skupiny jsou
značkovány přítomností určité patologie
Skupiny ale nejsou stejnorodé
Co je nízkoprahovost
 Co znamenají pro vozíčkáře tři schody na úřad?
 Kolika sociálním nárokům musí mladí lidé čelit na
cestě k nezávislé pozici dospělého a ke
společenské úspěšnosti?
 Nízkoprahovost z hlediska interakčního a
intervenčního – bezbariérovost z hlediska
architektonického (analogie)
Co je nízkoprahovost II
 Služba je organizována tak, aby byla umožněna
její maximální přístupnost a fyzická dostupnost.
 Úsilí sledovat, vyhodnocovat a následně
odstraňovat technické, psychologické a sociální
bariéry, které by bránily cílové skupině ve vstupu
do prostoru zařízení či při využití nabídky
poskytovaných služeb
Kriteria k posuzování míry
nízkoprahovosti
 Prostorové hledisko
 Dosažitelná vzdálenost
 Prostor s nejsnadnějším přístupem
 Časové hledisko
 Provozní doba odpovídá potřebám klientů
 Vhodný streetwork např. před začátkem školní
výuky
 Čekací lhůty, objednací termíny
Kriteria k posuzování
nízkoprahovosti II
 Psychosociální hledisko
 Od vybavení po chování pracovníků atmosféra
neodrazující mladého klienta
 Možnost „testovat“ službu, aniž by byla využita
 Věnovat žádoucí pozornost a naslouchat
Budoucí klient by měl od první chvíle získat
pocit, že je to on, kdo nastavuje pravidla
kontaktu, určuje tempo, obsah i způsob
komunikace a vztahů
Nízkoprahové služby x
standardní
 NZDM nemohou zabránit či odstranit společenství
ohrožující nebo rizikové chování – i přes latentní
společenskou zakázku
 Na snahy o snižování rizika nelze ale rezignovat
 Pro pracovníka NZDM jsou dominantní potřeby a
zájmy konkrétních okrajových skupin a
ohrožených jedinců
 Cílovou hodnotou hledání realistického
kompromisu nebo požadavky na přizpůsobení
se či konformitu a dojednávání o pravidlech
pokojného soužití
Cíle nízkoprahových služeb
 Snižování bezprostředních zdravotních či
sociálních rizik vyplývajících z rizikového chování
 Minimalizace různých druhů interpersonálních
konfliktů
 Zprostředkování kvalifikovaného řešení
problémů, jejich identifikace a přijetí klientem
 Snižování nebezpečí sekundární deviace a
patologizace
 Stabilizace nepříznivé situace a rozšíření
životních možností a příležitostí
Kriteria dostupnosti
 Dostupnost služby – časová, místní, finanční
dosažitelnost
 Citlivost k roli „klienta“ – z náhodného
návštěvníka se stává pasivním pasažérem a
posléze aktivním klientem
 Možnost nezávazné orientace v nabídce služeb,
možnost vlastní volby
 Akceptace životních obtíží
 Bezpečí vytvořené pro klienta
Přístup ke klientům a jejich
problémům
 Pracovník akceptuje, že klient vychází z jiných
osobních zkušeností než z pohledu běžných
hodnot
 Porozumění tomu čím a jak klienti žijí teď a tady x
ne přístup jací jsou a co dělají špatně
 Pracovat s problémy, které člověk má a prožívá,
ne jen s těmi, které způsobuje
Přístup ke klientům a jejich
problémům II
 Činnosti v nízkoprahově pojímané práci směřují k
 Rozšíření životních příležitostí klientů
 Zprostředkování řešení problémů
 Zmírnění nebezpečí, hrozících jim z vyhrocení
různých společenských konfliktů
 Jde také o změnu postojů sociálního okolí k
atypickému chování
Důsledky odmítavého postoje
 Odcizení – Nepatřím do této společnosti.
 Zneschopnění – prožitek, že moje názory a
zkušenosti nejsou legitimní, právoplatné
 Absence citlivosti – vy mi nerozumíte
Porucha pozornosti a
hyperaktivity
 ADD – attention deficit disorder – porucha
pozornosti
 ADHD – attention deficit hyperactivity disorder
 Název vychází z popisu chování
 Dříve LDE – lehká mozková dysfunkce
 Název vychází z etiologie (příčiny)
 Ve školském zákoně – vývojové poruchy učení
Základní znaky a diagnostika
 Vývojově nepřiměřený stupeň
 Pozornosti
 Hyperaktivity
 Impulzivity
 Pro diagnostiku podstatné, že příznaky se
objevují
 Již před vstupem do školy
 Soustavně po dobu delší 6 měsíců
 Výrazně častěji než u jiných dětí stejného věku
Další obtíže
 Neschopnost dodržovat pravidla chování
 Provádět opakovaně po delší dobu určité pracovní
výkony
 Často se rozvíjí potíže v učení
 Častější výskyt příznaků deprese, úzkosti
 Častější emoční problémy a problémy v sociálních
dovednostech
Problémy již v raném dětství, mohou přetrvávat v
dospívání i dospělosti.
ADD
 Více problémů v oblasti pozornosti a percepčně
motorických schopnostech
 Pomalé pracovní tempo
 Pro okolí méně nápadné
 Ve výuce nevyrušují
Ne všechny příznaky platí pro
každé dítě a jejich stupeň se
bude případ od případu lišit!
Příčiny a výskyt
 Příčiny:
 Nejsou zcela známé
 Největší vliv dědičnost nebo biologické faktory
 Možné: neurologická porucha zpracování
nervových impulsů, komplikace v těhotenství a při
porodu, znečištěné prostředí, strava, užívání
alkoholu a drog v těhotenství
 Výskyt 3 – 10%, častější u chlapců (6:2)
Nápravné postupy
Vyplývají z mezioborového přístupu
farmakoterapie
EEG-biofeedback
pohybová rehabilitace
logopedická náprava
metody poradenské psychologie
metody speciální pedagogiky
Výchovné zásady – ve škole, rodině i
jinde
 Vůči dítěti vystupovat s laskavostí
 Posilovat sebevědomí dítěte
 Vedení se má odehrávat za aktivní účasti vychovatele
– dítě vedeme, povzbuzujeme, uklidňujeme
 Práci i hraní dělit na krátké intervaly – 15 min
 Umožnit dítěti dostatek spontánní hry a pohybu
 Podpora především v rodině
Výchovné zásady – ve škole, rodině i
jinde II
 Předcházet nedorozuměním v komunikaci mezi
rodinou a školou, počítat s nižší samostatností dítěte
 Nenechat dítě prožívat své neúspěchy o samotě
 Konzultovat problémy s odborníky
 Studijní a profesní perspektiva dítěte – mohou
absolvovat SŠ i VŠ, intelektová kapacita není
snížená, důležitá míra spokojenosti a seberealizace
dítěte
Obecně tedy platí
 Dítě by mělo pracovat pod kontrolou
 Pedagog nemá odstraňovat nežádoucí projevy
chování dítěte, ale upravovat podmínky, aby se
minimalizoval vliv negativních projevů na
výsledky jeho práce
 Častá zpětná vazba
 Pochvala a pozitivní hodnocení, a to hned po
splnění úkolu
Obecně tedy platí II
 Upozorňování na chyby by mělo být jasné,
jednoduché a konkrétní
 Zachovávat klid, udržovat kontakt z očí do očí
 Instrukce by měly obsahovat jen několik kroků