J E H O O S O B N O S T A V Z T A H S V Y C H O V Á V A N Ý M Vychovatel Pedeutologie  Pedeutologie – otázky osobnosti učitele a jeho pg. působení  Vývoj osobnosti učitele – orientace, hledání; vzdělávání; adaptace; integrace; stabilizace  Stres, vyhoření  Požadavky na učitele – filozofický rozhled, všeobecné vzdělání a rozhled, odborné aprobační vzdělání, odborné pg. psych. vzdělání Jaký je vychovatel, učitel aneb něco o typologiích  Co je typologie  Souhrn vlastností osobnosti učitele či vychovatele a znaků činnosti, které jsou příznačné pro mnohé osobnosti (Štefanovič)  Význam typologie  Poznání a hodnocení osobnosti vychovatele  Nástroj sebepoznání  Chrání před nekritickým přeceňováním, žádný typ není optimální, rozvíjet znaky opačného typu I.P.Pavlov aneb podle vlastností CNS Jak jsou jednotlivé temperamentové vlastnosti vhodné pro práci učitele?  Sangvinik  Cholerik  Flegmatik  Melancholik Döring aneb podle Sprangerova dělení osobnosti  Typ náboženský  Typ estetický  Typ sociální  Typ teoretický  Typ ekonomický  Typ mocenský Caselmann aneb podle vztahu učitele a žáka  Logotrop  Filozoficky orientovaný  Odborně vědecky zaměřený  Paidotrop  Individuálně psychologicky zaměřený  Obecně psychologicky zaměřený Kurt Lewin – pracovní styly učitele  Autoritativní pracovní styl  Vychovatel rozhoduje o aktivitách žáků  Přejímá odpovědnost za práci dětí  Vychovatel chválí a kárá jednotlivě, nevyužívá sociální vztahy ve skupině  Vychovatel nezveřejňuje dětem budoucí činnost  Důsledky  Menší rozmanitost prožívání a způsobů chování  Omezována spontaneita a tvořivost  Agresivní tendence v nepřítomnosti učitele  V nepřítomnosti vychovatele klesá aktivita Kurt Lewin – pracovní styly učitele  Demokratický pracovní styl  Vychovatel seznamuje skupinu s činností a cílem  Důležitá rozhodnutí diskutuje se skupinou  Podporuje a povzbuzuje k aktivitě  Pochvala a pokárání jsou závislé na činech  Vychovatel se považuje za rovnocenného partnera  Ochota k osobním rozhovorům  Důsledky  Tvořivé způsoby chování, uvolněnější atmosféra  Stabilní podskupiny  Schopnost pracovat i bez přítomnosti vychovatel  Odpovědnost za výsledky přenáší na děti Kurt Lewin – pracovní styly učitele  Liberální pracovní styl (laissez-faire)  Učitel je převážně pasivní  Role učitele je omezena jen na nabídku materiálů  Výsledky žáků nejsou oceňovány  Učitel se chová přátelsky (?), ale neutrálně  Důsledky  Neplánovité, necílevědomé chování dětí  Návrhy nejsou realizovány, malá výkonnost  Rozladění, podrážděnost, agrese  Vztahy mezi členy skupiny nestabilní  Práce v nepřítomnosti učitele může být efektivnější H. Anderson – nový přístup k hodnocení vychovatele  Vychází z Lewina, částečně kritika  Pojmenovává dva styly  Dominantní = autiritativní (Lewin)  Integrativní = demokratický (Lewin)  V jednání učitelů se objevují prvky obou stylů  Integrace-dominance kvocient IDQ = SI/SD x 100  SI součet integrativních prvků  SD součet dominantních prvků  Ideál 190, přes 200 tendence k liberálnímu stylu Manželé Tauschovi a dimenzionální přístup  Určují míru nějaké vlastnosti, např.  Teplo, ohled  Pozornost  Pohrdání  Empatické porozumění x neohleduplný přístup  Opravdovost a upřímnost x neupřímnost, falešnost Základní dimenze Dimenze řízení Dimenze emocionality -3 -2 -1 0 1 2 3 6 5 4 3 2 1 0 LS DS AS OS Autorita Autorita Rozkaz,vůle, zmocnění Autorita ve smyslu pravomoci Platnost, vážnost, vliv Autorita daná dětmi Autorita ve smyslu pravomoci  Vyplývá z formálního postavení učitele jako zástupce společnosti vůči žákům, dává pravomoc  Organizovat vyučování  Hodnotit a klasifikovat  Odměňovat a trestat  Formální autorita je legitimní, využít v kontaktu s novou skupinou Autorita neformální, daná dětmi  Vyjadřuje dobrovolné uznání, není závislá na úředním postavení učitele  Jde o vztah, ne vlastnost vychovatele  Některé vlastnosti a způsoby chování vychovatele mohou vznik neformální autority zjednodušit  Součástí je oboustranná důvěra Co ovlivňuje vznik neformální autority  Mění se s věkem dítěte  Vytvoření příjemné atmosféry  Znalosti (vyučovaného předmětu)  Pedagogické dovednosti, umění vysvětlovat  Osobní vlastnosti  Vztah vychovatele k pg. činnosti a dětem  Veřejné uznání vychovatele v obci, uznání u rodičů  Vystupování, úprava zevnějšku Jak využívat formální autoritu  Při prvním kontaktu nelze stavět na autoritě neformální, vzájemně se neznáme  Postavení vychovatele přináší povinnosti,ale také práva – využít je  Formální autoritu uplatňovat s jistotou!  Působit sebevědomě a klidně  Vzbudit dojem, že jste pánem situace i když to není pravda! Jak využívat formální autoritu  Jistotu udržovat i neverbálně – stát rovně s uvolněnými rameny, dívat se do očí, sebevědomý tón hlasu  Pokud se máte stát oblíbenými, musíte ukázat, že se nebojíte být neoblíbení Dva základní aspekty autority  Aspekt relativnosti  Autorita v urč. časovém úseku, vůči urč. lidem, skupinám  V různých směrech působení nemusí mít stejnou míry autority  Aspekt asymetričnosti  Nositel autority působí převažujícím vlivem  Vytváří vztah nadřízenosti a podřízenosti, vedení a následování  Příjemce vlivu podmiňuje existenci autority tím, že vliv nositele uznává, respektuje a přijímá Jak vychovatel vnímá vychovávaného  Sbírání poznatků o dítěti, hodnocení jejich závažnosti na základě předchozích zkušeností z podobné situace  Vytvoření obrazu, vychovatel se podvědomě brání jeho změně  Změna obrazu dítěte pod vlivem silných, původnímu obrazu odporujících informací – může, ale nemusí nastat  POZOR na vytváření sebeobrazu u dětí s postižením! – komplikovanější, potřebuje zpětnou vazbu Jak vychovatel vnímá vychovávaného  První dojmy  Stereotypy  Kauzální atribuce  Očekávání  Pygmalion efekt  Golem efekt Jak stereotypy ovlivňují chování žáka Učitelovo pozorování Učitelova teorie osobnosti a stereotypy Učitelova charakterizace žáka Žákovo vnímání toho, co si učitel o mně myslí Žákovo chování vůči učiteli, úroveň jeho práce Učitelovo chování vůči žákovi Učitel vybírá jen fakta, která podporují jeho úvodní charakterizaci Kauzální atribuce  Ad-tribuo = připisovat na vrub  Jak se lidé vyrovnávají se svými úspěchy/neúspěchy, co je jejich příčinou  externí – interní – reálné přisuzování  Způsob přisuzování částečně vrozený, částečně získaný  Dimenze, ve kterých je výkon interpretován  Dimenze místa  Dimenze stability  Dimenze kontroly