 Zavedení pojmu nemocenské pojištění
v Čechách se váže s rokem 1888. Od tohoto
roku byly stanoveny základní principy
nemocenského pojištění, které jsou aktuální
doposud.
 Mezi tyto základní principy patří: všeobecnost
pojištění, obligatornost pojištění, solidarita
a obligatornost nároku.
 Od roku 1952 byl celý systém financován ze
státního rozpočtu, a tedy se o žádné pojištění
nejednalo, přesto zůstal původní název
zachován.
 Za celou dobu své platnosti byl tento zákon
několikrát novelizován, celý systém se stal na
provádění velmi nepřehledný.
 K 1. 1. 1993 došlo k zásadnějším změnám, a to
především ve způsobu financování. Bylo
zavedeno povinné nemocenské pojištění. Osob
samostatně výdělečně činných se týkala změna
od 1. 1. 1994, kdy nemocenské pojištění přestalo
být pro tuto skupinu osob obligatorní. Po přijetí
zákona o státní sociální podpoře zůstaly
v systému nemocenského pojištění pouze
peněžité dávky odvozené z pracovních příjmů.
 Dále pak v případě pojištění zaměstnanců zůstala
platit obligatornost pojištění. To znamená, že
pojištění vzniká nikoliv smluvně, ale přímo ze
zákona v návaznosti na vstup do zaměstnání.
Jedná se o tradiční zákonem nucenou ochranu.
Soustava dávek nemocenského pojištění zahrnuje
pouze pojištění krátkodobých následků
některých sociálních událostí, a to peněžitými
dávkami odvozenými z výše výdělku. Dávka má
z části nahradit ušlý příjem a zajistit tak jejímu
příjemci finanční zajištění v době, kdy je postižen
sociální událostí.
 historický vývoj země,
 národní tradice,
 schopnost soustavy reagovat na cenovou a
mzdovou dynamiku,
 je nutné stanovit mechanizmus částečných
kompenzací (valorizací) a pravidel jejich
uplatňování (růst cen se promítá bezprostředně
nejenom na zvyšování vyplácených dávek, ale
zároveň se zvyšuje výše nákladů institucí, které
zabezpečují vyplácení dávek, tím dochází
k dalšímu růstu sociálních výdajů)