Zdravotní politika
ZDRAVOTNÍ POLITIKA
• Zdraví a nemoc jsou předmětem sociální
politiky. Zdraví je však pojímáno buď úzce
(biologický stav člověka) nebo široce (biologicky
přijatelné podmínky a prostředí).
Zdraví
• Zdraví může být definováno negativně jako
absence nemoci, funkcionálně jako schopnost
vyrovnat se s denními aktivitami, nebo pozitivně
jako způsobilost a pohoda v balansu
(vyrovnanosti). V každém organismu zdraví je
forma homeostáze. To je stav rovnováhy příjmu
a výdeje energie a látky (s možností růstu).
Zdraví značí i dobré vyhlídky na trvající přežití.
U vnímajících bytostí jako lidi, zdraví je širší
koncept.
Definice zdraví podle WHO
• Světová zdravotnická organizace (WHO)
definuje zdraví jako "stav kompletní fyzické,
mentální a sociální pohody, který nesestává jen z
absence nemoci nebo vady."
Zdravotní rizika
• Faktory životního a pracovního prostředí, které vyvolávají nebo přispívají
k určitým onemocnění, se nazývají zdravotními riziky.
• Nejčastějšími zdravotními riziky jsou:
- nedostatek pitné vody,
- nedostatek hygieny a sanitárních zařízení a
- strava kontaminovaná bakteriemi a plísněmi.
• Hlavní typy zdravotních rizik jsou:
- infekční onemocnění,
- pracovní úrazy a nemoci z povolání,
- společenské prostředí, resp. nehody, úrazy a škodlivé látky a jiná rizika
vycházející z rodinného, životního a sociálního prostředí,
- globální životní prostředí, resp. ohrožení slunečním zářením a znečištěním
půdy, vody a vzduchu.
Péče o zdraví
• prevence (ochrana člověka před nemocí a úrazem),
• terapie (léčba následků onemocnění nebo úrazu),
• rehabilitace (obnova nezávislého a
plnohodnotného tělesného i duševního života osob
po úrazu, nemoci nebo závislosti nebo zmírněním
trvalých následků nemoci nebo úrazu pro život a
práci člověka),
• reintegrace (kompenzací ztrát na zdraví umožnit
plné nebo alespoň částečné uplatnění člověka v jeho
obvyklých společenských rolích (rodina, komunita,
práce).
Dostupnost zdravotní péče
• Podmínky, které vytváří stát pro realizaci práva na
zdraví.
• Dostupnost je dána:
- geografickou dostupností (prostorovou x
časovou),
- institucionální dostupností (míra rozvoje
lékařské péče),
- ekonomickou dostupností (míra sociální
solidarity),
- kulturně civilizační dostupností (míra
schopnosti zdravotní péči vyžadovat a přijímat).
Nemoc
• Nemoc je každý abnormální stav těla nebo mysli,
který způsobuje potíže, dysfunkci (poruchu činnosti
některého orgánu) nebo bolest postižené osobě nebo
osobám, které jsou s postiženým v kontaktu.
• Nemoc se stává sociální událostí v okamžiku, kdy
člověk nemůže zabránit poruše svého zdraví, nebo
nemá dost vlastních sil a zdrojů, aby tuto poruchu
odstranil, léčil a rehabilitoval se. Sociální událostí se
nemoc stává, potřebuje-li člověk pomoc jiné osoby,
pomoc peněžní či pomoc institucionální nebo
působí-li pracovní neschopnost.
• Nemoc může mít průběh akutní nebo chronický.
Příčiny onemocnění mohou být:
a) zevní
• biologické (viry, bakterie, paraziti, plísně),
• fyzikální (fyzikální podněty vnějšího prostředí jako např. elektřina),
• chemické (chemické podněty vnějšího prostředí působící otravy
apod.),
b) sociální (selhání sociálního prostředí vyvolávající stresy apod.),
c) vnitřní
• genetické dispozice,
• nedostatek sociální odolnosti vůči chorobám (dispozice, závislosti).
Zvláštním případem nemoci je úraz (lat. trauma). Je to zevní zásah
působící na organismus náhle (či krátce), mající za následek
poruchu zdraví.
Ekonomické důsledky nemoci:
Můžeme je rozdělit na:
• náklady na prevenci, léčení, rehabilitaci a
reintegraci,
• pracovní neschopnost a ztrátu příjmů
z ekonomické činnosti,
• vyčíslitelné škody (na majetku – zejména u
pracovních úrazů).
POJMY
• Symptom – příznak
• Syndrom – soubor příznaků
• Invalidita – pokles nebo ztráta pracovní
schopnosti pro nepříznivý zdravotní stav. Může být
částečná nebo úplná (po posouzení nárok na ČID
nebo PID). Invalidita znamená, že zdravotní stav je
trvale nebo dlouhodobě ustálený. U dlouhodobého
ustálení se trvalost zpravidla předpokládá. Může se
však stát, že důvody invalidity pominou (u určitých
zdravotních obtíží). Proto se stav invalidity
v určitých intervalech prověřuje lékařskou komisí.
POJMY
• Pracovní schopnost
Schopnost k práci je determinována způsobilostí biologickou, psychickou a sociální. Práce
je činnost nejen ekonomická.
Má dvě fáze:
• počáteční (primární vstup do ekonomické činnosti),
• průběžnou (udržení pracovní schopnosti).
• Pracovní neschopnost
Je to nemožnost ekonomické činnosti pro nemoc nebo úraz. Může být nezaviněná
(onemocnění, úraz) nebo zaviněná (újma na vlastním zdraví způsobená úmyslně nebo
z nedbalosti).
• Pracovní neschopnost může být:
• úplná (např. při hospitalizaci),
• částečná (může vykonávat některé práce, např. při ambulantní léčbě),
• speciální (nemoc brání postiženému vykonávat určitý druh práce, např. zdravotní
způsobilost pro práci s potravinami.).
Příčinná souvislost mezi nemocí a
pracovní neschopností
• Příčinnou souvislost (kausální nexus) mezi nemocí a
pracovní neschopností a míru této neschopnosti určí
lékař. V této vazbě příčiny a následku hraje významnou
roli faktor času.
• Podle délky trvání příčiny a následku rozeznáváme
krátkodobé, dlouhodobé nebo trvalé pracovní
neschopnosti.
• Prvky nemoci jako sociální události jsou:
- příčina – nemoc, úraz, karanténa,
- důsledek – ztráta výdělku,
- kausální nexus mezi příčinou a následkem,
- sociální podmínka (předepsané chování postiženého).
ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
• PLÁTCI POJISTNÉHO:
• Zákonem č. 48/1997 Sb., v platném znění, jsou určeny tři skupiny plátců pojistného
zdravotního pojištění:
• stát platí pojistné za definované skupiny osob,
• zaměstnavatel odvádí pojistné za zaměstnance,
• pojištěnec v níže uvedených případech.
• Pojištěnec je plátcem pojistného pokud:
• a) je zaměstnancem vykonávajícím činnost, ze které mu plynou nebo by měly plynout
příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, v platném znění,
• b) je osobou samostatně výdělečně činnou,
• c) je osobou bez zdanitelných příjmů.
• Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu.
PLÁTCE POJISTNÉHO – STÁT
• Stát je plátcem pojistného za osoby uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění.
Za tyto osoby platí stát měsíčně pojistné ve výši 13,5 % z částky rovnající se vyměřovacímu
základu pro platbu pojistného státem. Jedná se o dále uvedené osoby:
1 . Nezaopatřené dítě
2. Poživatelé důchodů
3. Příjemce rodičovského příspěvku
4. Příjemce peněžité pomoci v mateřství
5. Osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi a osoby společně s ní posuzované,
nejsou v pracovním ani obdobném vztahu ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost,
nejsou v evidenci uchazečů o zaměstnání a nejde o poživatele starobního, plného invalidního,
vdovského nebo vdoveckého důchodu, ani o poživatele rodičovského příspěvku nebo
o nezaopatřené dítě.
6. Osoba, která je závislá na péči jiné osoby a osoba pečující (min. ve stupni závislosti
II)
7. Uchazeč o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé
zaměstnání
8. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu
9. Osoba celodenně, osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo
nejméně o dvě děti do 15 let věku
Do této kategorie může být osoba zařazena jen tehdy, pokud nemá příjmy ze zaměstnání ani
ze samostatné výdělečné činnosti.