 Aktéry rušného sobotního večera ve Varnsdorfu nebyli jen
policisté a radikálové. V davu, který pochodoval městem,
měli převahu místní obyvatelé. Naše problémy nikdo
neřeší, nikdo nás neposlouchá, stěžují si. Vadí jim hlavně
soužití s Romy.
 Lidé ve Varnsdorfu však mají "pifku" nejen na Romy a
celostátní politiky, ale i novináře, policisty či vedení města.
Mají pocit, že jim nikdo nenaslouchá a nikdo jejich
problémy neřeší.
 A tohoto stavu využívá Tomáš Vandas a jeho Dělnická
strana sociální spravedlnosti. Když lídr partaje promlouvá
k plnému náměstí Edvarda Beneše, přesně ví, co říct, aby
to zabralo. Jeho slova mají okamžitou odezvu.
 Zatímco po poledni v Novém Boru místní obyvatelé
převážně stojí potichu a opodál, ve Varnsdorfu zamíří
v hojném počtu přímo pod pódium. Vandasovu proslovu
pak často tleskají a souhlasně vykřikují.
•Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v
mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění
jejich osobního blaha. Užívaje teorií lidského chování a sociálních
systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do
kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy
lidských práv a společenské spravedlnosti.
Definice sociální práce
schválená Mezinárodní
federací sociálních
pracovníků (2000):
•občanské společnosti
•politického systému
•právního řádu
•ekonomického systému
•kulturního a náboženského života
•mezinárodní situace apod.
Sociální práce probíhá v
kontextu
Všechny tyto struktury ovlivňují sociální situaci lidí, a tak vytvářejí východiska pro
sociální práci. Zároveň hledají způsob, jak zlepšit životní podmínky lidí, aby
sociální práce musela zasahovat co nejméně.
•seznamuje s širším kontextem sociální práce
•ukazuje, jak konkrétně reaguje na sociální problémy politika státu
•pomáhá sociálnímu pracovníkovi promýšlet a řešit situace ve
vzájemných souvislostech
Předmět sociální politika
•Týkající se lidské společnosti a vztahů mezi lidmi
•Týkající se snahy a úsilí o zlepšení společenských
poměrů
•Týkající se životních podmínek jednotlivce ve vztahu ke
společnosti a státu, jeho hmotného zabezpečení
Sociální (z lat. socialis –
společenský, socius –
společník)
• Úsilí o dosažení ideální správy věcí veřejných
Politika (z řec. Polis město,
politiké techné –
správa obce)
• Soustavné a cílevědomé úsilí sociálních subjektů
směřující ke zdokonalování životních podmínek
lidí a k rozvoji osobnosti člověka.
Sociální politika jako
činnost
• Výzkum a kategorizace sociálních jevů a
problémů, analýza možností řešení sociálních
problémů a způsobů ovlivňování sociálních jevů,
vytváření návrhů konkrétních činností.
Sociální politika jako
vědecký obor
Politika ve významu anglického polity představuje strukturálně-funkční rámec politického
procesu a politických aktivit (tento význam je blízký politickému systému společností,
znamená např. státní zřízení, ústavu, volební a stranický systém apod.).
Politika ve významu anglického politics představuje politický proces střetávání zájmů, arény,
v nichž se pohybují a vyjednávají politici (do politiky s tímto významem tedy patří konkrétní
političtí aktéři, jako jsou politické strany a politici).
Politika ve významu anglického policy je programem, opatřením, krokem či záměrem, není
spojená s aktéry, ale s tématy (např. sociální politika, vzdělávací politika, rozvojová politika
atd.). Nositelem politiky (ve významu policy) nemusí být jen političtí představitelé, ale v
zásadě kdokoliv (mzdová politika firmy, protidrogová politika školy).
Událost, která způsobuje (zhoršuje) tíživou
sociální situaci, již jednotlivec (příp. rodina nebo
skupina osob) nemusí být schopen zvládnout
vlastními silami.
Sociální událost zakládá nárok na sociální
ochranu: právo s ní spojuje vznik, zánik nebo
změnu práv a povinností, s jejichž pomocí lze tuto
tíživou situaci zmírnit, překonat nebo jí předejít.
Sociální události předvídatelné – standardní:
těhotenství, narození a výchova dítěte, stáří…
Sociální události nepředvídatelné – nestandardní:
nemoc, úraz, invalidita, smrt rodinného
příslušníka, ztráta zaměstnání, ztráta bydlení,
chudoba…
Hledejte další
příklady sociálních
událostí!
Nemožnost jedince či skupiny plně se účastnit na životě
společnosti – důsledek nerovného přístupu k některému ze
základních zdrojů společnosti: zaměstnání, bydlení, sociální
ochraně, zdravotní péči, vzdělání.
SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ – exkluze –
znevýhodnění (social exclusion)
Soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím se
uskutečňuje prevence, zmírňování a odstraňování následků
sociálních událostí.
Souhrnné označení pro všechny sociální instituce poskytující
občanům (a za určitých podmínek i cizincům) radu
(poradenství), ochranu (prevenci), materiální (věcná) a peněžní
plnění (dávky), služby a azyl (ústavní péči) k uspokojení jejich
sociálních (společností uznaných) potřeb (Krebs).
• důchodové a nemocenské pojištění –
financován z pojistného
systém sociálního
pojištění
• sociální dávky (dávky státní sociální podpory)
– financován z daní
systém státní sociální
podpory
• sociální služby,
• sociálněprávní ochrana,
• dávky sociální pomoci (péče) – financován z
daní
systém sociální
pomoci
• financován ze zdravotního pojištění skrze
veřejné zdravotní pojišťovny
mimo tyto systémy:
systém veřejného
zdravotnictví
• Vláda ČR (zejména MPSV)
• Parlament ČR
• Kraje a obce
• Organizace a osoby
poskytující sociální
služby (státní, nestátní –
komerční, neziskové)
Osoba nebo instituce, která
tvoří, řídí a realizuje
sociální politiku – může být
veřejnoprávní (stát) nebo
soukromoprávní (právnická
osoba, fyzická osoba).
Osoba nebo skupina lidí, kteří jsou nějakým
způsobem znevýhodněni (vyloučeni), a proto jsou k
jejich prospěchu vyvíjeny aktivity subjektů.
osoby s postižením
chronicky nemocní lidé a osoby o ně pečující,
lidé opouštějící výchovná zařízení,
osoby bez přístřeší,
osoby závislé,
osoby po výkonu trestu odnětí svobody,
ženy či muži pečující o děti a domácnost,
starší lidé,
mladí lidé předčasně opouštějící vzdělávací systém
osoby s nedostatečným vzděláním,
migranti a příslušníci etnických menšin,
bývalí zaměstnanci zkrachovalých odvětví průmyslu,
lidé žijící ve znevýhodněných lokalitách.
Vytvoření právního a institucionálního rámce pro realizaci základních
lidských práv: důstojných podmínek života a rovných příležitostí pro
všechny.
Sociální včlenění (inclusion) osob a skupin, které jsou sociálně
vyloučeny (exclusion).
Sociální soudržnost (koheze) v rámci daného území.
Tyto cíle
Směřují k realizaci určitých hodnot – soc. politika má axiologickou orientaci
Vycházejí z křesťanských kořenů evropské kultury
Staví na principu lidské důstojnosti a základních lidských práv a svobod
Jsou vyžadovány min. normami stanovenými na úrovni světa (OSN) a Evropy (EU, RE).
Kdo zajišťuje
realizaci těchto
cílů (subjekty)?
Užší vymezení: reakce na sociální rizika (stáří, nemoc, invalidita) a eliminace
sociálních tvrdostí, které doprovázejí fungování tržního mechanizmu
(nezaměstnanost, chudoba) = resortní sociální politika (patří do resortu MPSV).
Širší vymezení: jednání státu i jiných subjektů, jimiž je ovlivňována sociální sféra;
aktivity vztahující se bezprostředně k životním podmínkám lidí. Toto vymezení
předpokládá koncepční přístup, vizi, volbu určitého sociálního programu.
•Politiku sociálního zabezpečení a sociálních služeb
•Rodinnou politiku
•Bytovou politiku
•Zdravotní politiku
•Politiku zaměstnanosti
•Vzdělávací politiku
•Ekologickou politiku
My se budeme zabývat
sociální politikou spíše v
širším vymezení, do níž
vedle koncepčních otázek
zahrnujeme
Sociální spravedlnost: klíčový princip procházející celou historií – vychází z poznání
nerovností mezi lidmi; relativní pojem, neexistuje společný názor, jak dosáhnout
„největšího štěstí největšího počtu lidí“.
Sociální solidarita: výraz lidského porozumění, soudržnosti, vzájemné odpovědnosti;
dimenze mezinárodní (globální), celostátní (vládní – politická), místní (komunální,
komunitní), mezilidská (osobní), rodinná.
Subsidiarita: o pomoci má být rozhodováno a také má být realizována subjektem,
který je nejblíže objektu – jedinec se má postarat sám o sebe, není-li toho schopen,
má mu pomoci rodina, pak komunita, až na posledním místě stát.
Participace: spoluúčast objektu na rozhodování o způsobu pomoci i na tvorbě
sociální politiky; přechod od člověka jako objektu sociální politiky k člověku jako
plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu; sociální subjekty by měly
vytvořit takové mechanismy, aby tuto spoluúčast umožnily.
 Sociální politika staví na určitých hodnotách. Konkrétní stanovení
hodnotových priorit vychází z náboženských a filozofických postojů
a je formulováno v sociálních doktrínách. Všechny sociální doktríny
se s rozdílnými důrazy hlásí k základním principům.
 Aktuální sociální doktríny v současné Evropě:
Liberalismus (tzv. reziduální typ soc. pol. – pravicová politika): staví na osobní
svobodě a individuální odpovědnosti, solidaritu státu a redistribuci omezuje na
minimální míru.
Křesťanské sociální učení (blízké tzv. korporativnímu typu soc. pol.): staví na
lidské důstojnosti a solidaritě, sociální politiku považuje především za etickou
záležitost, kdy každý nese svůj díl odpovědnosti za všechny – velký prostor
pro působení nestátních subjektů (předmět Křesťanská sociální etika – LS 3.r.).
Demokratický socialismus (tzv. redistributivní typ soc. pol. – levicová politika):
staví na solidaritě, rovnosti a sociálních právech, počítá se silným veřejným
sektorem a rozsáhlou redistribucí.
Ochranná: zmírnění nebo odstranění důsledků sociálních událostí, spojených se
světem práce (nezaměstnanost, škodlivé prac. prostředí apod.) nebo s životními
stadii a událostmi (stáří, nemoc, osiření,k chudoba, ztráta bydlení apod.)
Redistribuční: určení podílu jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti a na
společném bohatství; základní úloha státu: znovu rozdělit to, co již jednou bylo
nedokonale rozděleno trhem (nespravedlivě); nástroje: daně a veřejné rozpočty.
Homogenizační: zajištění stejných možností pro všechny v oblastech, v nichž to
vyžaduje lidská důstojnost, zejména vzdělání, práce, péče o zdraví.
Stimulační (funkce produktivity): podporovat, podněcovat žádoucí sociální jednání
jednotlivců i skupin v oblasti ekonomické i mimo ni.
Preventivní: z původně hygienické a bezpečnostní prevence rozšířena na
celospolečenskou – snaha zabránit, aby docházelo k nežádoucím sociálním
situacím (nemoc, nezaměstnanost, bída, alkoholismus, kriminalita apod).
Sociální regulace (prevence): usměrňování soukromé činnosti státem –
sociální legislativa = právní předpisy směřující k ochraně:
•vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli,
•bezpečnosti a zdraví při práci,
•zdraví obyvatelstva,
•před diskriminací,
•před ohrožením trestnou činností,
•dětí a mládeže.
Sociální dávky (z veřejných zdrojů, formou redistribuce)
Sociální služby (poskytované veřejným i občanským – neziskovým
sektorem)
§
Sociální práce je souborem činností, jimiž jsou realizovány
cíle sociální politiky, především v oblasti dávek a služeb.
Sociální práce je tou částí sociální politiky, v níž dochází k
přímému kontaktu s klientem.
Sociální práce patří mezi
nástroje sociální politiky.
 Historie
 Filozofie
 Teologie
 Etika
 Sociologie
 Psychologie
 Ekonomie
 Politologie
 Sociální práce
 Právo
 Povinná literatura:
◦ Krebs, V. a kol.: Sociální politika. ASPI Publishig, Praha
2002
◦ Potůček, M.: Sociální politika. Praha, SLON 1995.
◦ Tomeš, I.: Úvod do teorie a metodologie sociální
politiky. Praha, Portál, 2010.
 Legislativa:
◦ Ústava ČR
◦ Listina základních práv a svobod
 Internetové zdroje:
◦ Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: www.mpsv.cz
◦ Ministerstvo financí ČR: www.mfcr.cz
 BUCHTOVÁ, Božena a kol. Nezaměstnanost.
Psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha,
Grada, 2002
 HARRINGTON, Austin a kol. Moderní sociální teorie.
Praha, Portál, 2006.
 MAREŠ, Petr. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha,
SLON, 1999.
 PEKOVÁ, PILNÝ, JETMAR. Veřejná správa a finance
veřejného sektoru. Praha, ASPI, 2008.
 SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor. Praha, Portál,
2010.
 VEČEŘA, Miloš. Sociální stát, východiska a přístupy.
Praha, SLON, 1993.
 VODIČKA, K., CABADA, L. Politický systém České
republiky. Praha, Portál, 2007.
 Politika
 Sociální politika
 Sociální událost
 Sociální vyloučení
 Systém
sociálního
zabezpečení
 Subjekt SP
 Objekt SP
 Cíle SP
 Obory SP
 Principy SP
 Sociální doktríny
 Funkce SP
 Nástroje SP
 Ministerstvo
práce a
sociálních věcí
(MPSV)
 Kladné a záporné stránky současné sociální reformy
(vybrat jednu konkrétní oblast)
 Proč je nutná důchodová reforma
 Sociální napětí na severu Čech
 Vývoj nezaměstnanosti v ČR a její příčiny
 Příprava státního rozpočtu ČR na rok 2012
 Jaké sociální důsledky bude mít zvýšení DPH
 Extremismus ve státní správě (na příkladu L. Bátory)
 Zajímavé poznatky ze sčítání lidu (výsledky budou k
dispozici v listopadu)
 Ekologické spory na Šumavě
 Protikorupční politika současné vlády
 Jak na vyšetřování úplatků