 V prvním pololetí roku 2011 pokračoval plynulý
nárůst celkového počtu důchodců (meziročně
o cca 0,8 %). Ke konci června roku 2011 činil
tento počet 2 833 tis., z toho 2 281 tis.
představovali důchodci starobní.
 Celkové výdaje na důchody vzrostly (především
z důvodu valorizace a nárůstu počtu důchodců).
Zatímco v prvním pololetí roku 2010 dosáhly
165,5 mld. Kč, ve stejném období tohoto roku se
jednalo o 176,9 mld. Kč (tj. 78,4 % všech
prostředků na sociální výdaje).
 Ekonomika Spojených států amerických je nesmírně flexibilní a
úspěšná. S rostoucí výkonností domácí ekonomiky roste i životní
úroveň Američanů. Kdo na sobě pracuje a podává výborné pracovní
výkony, ten dosahuje vysoce nadstandardních příjmů v jakékoliv
práci. V současné době každý druhý Američan vlastní finanční
majetek v hodnotě vyšší než 50 tisíc amerických dolarů. Pro
srovnání: v Evropě jsou nejbohatší Švýcaři a těch má finanční
majetek v hodnotě vyšší než 50 tisíc dolarů 39 procent.
 Nejvyšší průměrné příjmy v USA mají lidé pracující v „show byznysu“,
sportovci, manažeři, lékaři a finančníci. Příjmy těchto občanů jsou
nesrovnatelně vyšší, než je průměrná mzda v zemi. Dalšími dobře
placenými zaměstnáními jsou experti ve všech profesích (především
pracovníci výzkumu v chemickém a strojírenském průmyslu).
Nejnižší mzdy jsou vypláceny za všechny pomocné, neodborné a
manuálně jednoduché činnosti (uklízeč, vrátný, zemědělec,
pomocník v kuchyni...). Tyto práce v USA nejčastěji vykonávají
občané z jiných zemí, především Hispánci.
 I v Americe platí, že průměrnou a vyšší mzdu nepobírá polovina
obyvatel, ale jen 30 procent těch lépe situovaných. V Americe jsou
výrazné platové rozdíly mezi občany. Nejčetnější mzda se zdaleka
nepohybuje v okolí průměrné mzdy (průměrná mzda v USA činí
33 459 USD). Zaměstnanců podprůměrně placených tedy není
přibližně polovina, ale více než 70 %. Zvyšování průměrné mzdy
nemá základ ve zvyšování středních mezd (kde se nachází většina
mezd a platů v zemi), ale ve zvyšování 10 % nejvyšších mezd v zemi.
Nejlépe placeným zaměstnancům roste mzda nesrovnatelně rychleji
než ostatním občanům.
 Nejvyššího příjmu dosahují Američané, stejně jako v ostatních
vyspělých zemích světa, v období od 43 do 48 let, kdy mají již
dostatek zkušeností a přitom jsou ještě velmi výkonní. Samozřejmě
vždy také závisí na vykonávané práci.
 Ženy v průměru vydělávají o téměř pětinu méně než muži. Nejnižší
mzdové rozdíly jsou potom u velmi zdatných odborných pracovníků
ve vedoucích pozicích ve všech oblastech národního hospodářství,
kde činí průměrný výdělek žen přes 90 % průměrného výdělku mužů.
Naopak u prodavačů či kuchařů je mzdový rozdíl až 25 %.
 Zdravotní pojištění je poměrně drahé (minimálně 300 USD měsíčně)
a není ze zákona povinné pro všechny, školné je vysoké a bydlení
v lepší čtvrti nákladné. Občané jsou tedy nuceni podstatně více se
o sebe starat a mít pro všechny případy uzavřeno vlastní pojištění.
 Jsem sice jen vnějším pozorovatelem současných diskusí
v římskokatolické církvi, ale domnívám se, že nás obdobným způsobem
trápí stále rychleji se rozpadající hodnotový systém, který ještě
donedávna charakterizoval a vlastně i definoval naši civilizaci, náš
civilizační okruh, svět, který nazýváme Západem, naši Evropu, ke které
patříme a vždy jsme patřili.
 Při pohledu kolem sebe vidíme, že „pokrokáři“ všeho druhu vedou
soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské
hodnoty a ctnosti. Vlastenectví je vydáváno za šovinismus.
Demokratický stát za překonanou instituci, která má být obětována ve
prospěch nadstátních uskupení, která nikdy nemohou získat
demokratickou legitimitu. Přirozeně strukturovaná národní společenství
se svými hlubokými tradicemi, duchovními a kulturními hodnotami,
vycházejícími ze staletých zkušeností a z životů mnoha předchozích
generací, jsou erodována politickým tlakem na přijetí multikulturalismu
jako oficiálně naordinované ideologie. Vše přirozené, a proto dosud
většinově spontánně přijímané, je vydáváno za překonané a málo
zajímavé. Vše tradiční a konzervativní je vydáváno za zastaralé a
nemoderní, je zesměšňováno a je vylučováno ze společenského dialogu.
 Odpovědnost za své činy a za svůj život, odpovědnost vůči
druhým, a to nejen těm nejbližším, je vystřídávána povrchními a
formálními pózami. Tradiční rodina, základní jednotka každého
dalšího celku lidského uspořádání, odvěké prostředí pro vztah
muže a ženy, pro výchovu nových generací, ale i pro
samozřejmou mezigenerační pomoc a solidaritu, je vystavována
stále ostřejším útokům módních postojů, které pro vybrané
skupiny velmi nevybíravými způsoby vyžadují nejrůznější,
v minulosti nikdy neexistující privilegia. Přijetí života jako
nepřetržitého úsilí o hledání jeho smyslu, pocit vlastní
odpovědnosti za sebe a jiné, a radování se z každého
sebemenšího zdaru v tomto úsilí jsou vystřídávány nárokem
absolutního a z vnějšku zaručeného štěstí. Faleš sociálního
státu nezaslouženého blahobytu ničí vše tvůrčí a individuální a
otupuje talenty, aktivitu a pracovitost, neboť ta se přestává
vyplácet.
 Při setkáních s představiteli církve se často shodujeme v tom, že
je tento trend mimořádně nebezpečný a že je nezbytné se mu
aktivně postavit. Nepochybuji, že v mnoha farnostech, zvláště
těch venkovských, se u nás o těchto jevech hovoří, ale církev by
měla svou významnou autoritu v nezanedbatelné části celé naší
veřejnosti uplatňovat více a hlasitěji i v debatě celospolečenské.
základní postoje k sociálním problémům
sociální teorie
pojetí a východiska sociálního státu
historie
typologie
krize
reakce – neoliberalismus
•Paternalistické: panovník rozhoduje o sociální pomoci
především v zájmu upevnění své moci.
•Filantropické: bohatý svrchovaně rozhoduje, jak a
komu nabídne svůj dar, neboť na dar nemá nikdo
právo; motivem je altruismus.
•Intervenční: panovník zasahuje do sociálních procesů
jejich legislativní regulací.
Autokratické:
nadřazenost vlády nad
právem – panovník
rozhoduje o potřebách
svých poddaných a o
způsobu jejich naplnění.
•Liberalismus: požaduje odpovědnost člověka za vlastní
budoucnost, stát mu k tomu má pouze vytvářet prostor
•Korporativismus: stát reguluje vztahy mezi
zaměstnavatelem a zaměstnancem, úkoly solidarity
přenáší na zaměstnavatele a občanskou společnost.
•Institucionalismus: stát organizuje solidaritu jako
podporu a službu oprávněným občanům.
Demokratické:
nadřazenost práva nad
vládou – práva občanů jsou
chráněna zákonem a stát je
povinen je respektovat a
vytvářet prostor k jejich
realizaci.
Despotický (patriarchální): despotičtí vládci předantických států Blízkého východu, Egypta,
severní Afriky a Asie rozhodovali o sociálních podporách, které zároveň posilovaly jejich
mocenské postavení (podpora vojáků, vdov a sirotků po padlých vojácích, státních úředníků
a jejich rodin).
Antický: sociální podpora svobodným občanům, kteří upadli do invalidity nebo do chudoby
(prevence dlužního otroctví).
Středověký: křesťanství prohloubilo motivaci k sociální pomoci – lenní páni byli povinni
postarat se o své chudé a nemocné poddané; absolutní moc panovníka byla omezena
povinností prokazovat solidaritu.
Středověký utopismus: pokusy o formulaci spravedlivější lidské společnosti (Thomas More –
Utopie, Tommaso Campanella – Sluneční stát).
Neopaternalismus: moderní autokratické režimy, které rozvíjely aktivní sociální politiky, ale
vždy jako „dar“ režimu, bez subsidiarity a participace (fašismus – Itálie, Španělsko,
Portugalsko; národní socialismus – Německo; komunismus – SSSR a satelitní státy).
Z čeho vychází
slovo
„paternalismus“?
 Filantropie (z řec. filein, milovat a anthrópos, člověk - láska k člověku) znamená
humanisticky motivovanou dobročinnost, dávání peněz, zboží, času nebo úsilí pro
podporu obecně prospěšného účelu, zpravidla v delším časovém horizontu a s jasně
definovanými cíli. V obecnější poloze lze filantropii pojmout jako jakýkoli altruistický
počin, který směřuje k podpoře dobra nebo zlepšování kvality života. Lidé, kteří jsou
známi pro své filantropické počiny, se někdy nazývají filantropové.
 Antická: dobro prokázané svobodnému občanovi výše postaveným jedincem (Řím); první
ucelený koncepční rámec filantropie přinesla monoteistická náboženství.
 Židovská: Starý zákon obsahuje historicky první sociální legislativu i výzvy k
systematické filantropii.
 Křesťanská: sociální dimenze je jedním ze stěžejních prvků Ježíšova poselství; ve všech
kulturách ovlivněných křesťanstvím byla pomoc bližnímu přijata jako základní etický
požadavek.
 Středověká: křesťanská církev zřizovala chudobince, sirotčince a špitály, stala se první
velkou institucí, která se systematicky věnovala sociální práci.
 Moderní:
◦ křesťanské církve rozvíjejí sociální dimenzi svého poslání ve dvou podobách:
 Charita: vlastní instituce věnující se sociální práci, zpravidla na bázi neziskových organizací.
 Rozvíjení a šíření vlastní sociální doktríny – křesťanská sociální nauka.
◦ Mecenášství, dárcovství (sponzoring?): Josef Hlávka, Bill Gates, Warren Buffett, Zdeněk Bakala…
 1831 – 1908: architekt, stavitel a největší
český mecenáš
 Čtyři roky před smrtí završil Hlávka
mecenášské úsilí tím, že ve své poslední vůli
25. ledna 1904 ustanovuje svým
univerzálním dědicem nově založené Nadání
Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Majetek
Nadání měl hodnotu (v přepočtu na
současnou měnu) asi 2 miliardy Kč.
 Nadání přežilo jak totalitu nacismu, tak
komunismu a do dnešních dnů plní velkou
část Hlávkova odkazu. Je to nejstarší nadace
s nepřerušenou kontinuitou v České
republice.
 V současné době Nadání spravuje nadační
jmění, především v podobě nemovitostí,
zejména zámek Josefa Hlávky v Lužanech u
Přeštic a nadační domy v Praze. Výnosy z
pronájmů slouží na pokrytí všech nutných
nákladů spojených s nadační činností,
správou i zvelebováním majetku.
 Spolu s ženou založil Gates charitativní
organizaci Nadace Billa a Melindy Gatesových.
Nadace rozděluje peníze na
◦ univerzitní stipendia pro zástupce menšin,
◦ prevenci AIDS,
◦ boj s nemocemi, které ohrožují hlavně země třetího
světa, a další účely.
 V současné době financuje tato nadace 90 %
celého projektu eradikace dětské obrny, neboť
Světová zdravotnická organizace již přesunula
financování na další nemoci.
 V červnu 1999 daroval Gates se ženou této
nadaci 5 miliard dolarů, což je historicky
absolutně největší jednorázový dar od žijící
osoby.
 Gates daroval přes 100 milionů dolarů na
pomoc dětem postiženým AIDS.
 26. ledna 2005 oznámila nadace, že darovala
dalších 750 milionů dolarů mezinárodnímu
Fondu pro vakcíny, který bojuje s nemocemi
jako např. černý kašel, spalničky, dětská obrna
a žlutá zimnice.
 V roce 2005 byl Gates spolu se svou manželkou
a zpěvákem Bonem vyhlášen časopisem TIME
osobností roku.
 Veřejná intervence v pozdním středověku:
◦ Moulinský edikt (Francie, 1566): chudý musí být usídlen a
pak má nárok na almužnu z prostředků obce.
◦ Kodex chudých (Anglie, Alžběta II., 1579): první novodobá
chudinská péče, subvencovaná z veřejných prostředků
získaných z daní.
◦ Patent o tulácích a žebrácích (Rakousko, 1661): žebráci
neschopní práce směli žebrat, ostatní museli pracovat nebo
byli uvězněni.
 Chudinská péče v době industrializace:
◦ Na základě tzv. Domovského práva má obec povinnost
postarat se o chudé.
◦ V 19. stol. se rozvíjí také péče o veřejné zdraví, o základní
školství a o opuštěnou mládež.
Každý se stará o sebe
Ze středověké chudinské péče vyšlo moderní reziduální pojetí
liberálního státu: veřejné instituce poskytovaly péči tem, kdo
vypadli z primárních rozdělovacích systémů a současně se jim
nedostalo sociální péče v rodině a v obci.
Přínos liberalismu: zdůraznění rozdílu mezi soukromou a veřejnou
sférou – každý se má starat o svůj vlastní výdělek, pokud to
nedělá, ač by mohl, stát ho k tomu má donutit. Veřejná sociální
péče se má starat jen o ty, kteří pracovat nemohou.
 V rámci různých skupin se starají lidé o sebe navzájem
 Cech je středověké a raně novověké řemeslnické sdružení, která hájilo
práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na
výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Plnil též funkce
reprezentativní, náboženské a sociální.
 Cechy vznikaly ve středověkých městech hlavně během 13.-15. století, v
menších městech ještě i v 16. a 17. století. Rušeny začaly být ve druhé
polovině 18. století a především v 19. století, neboť bránily vytváření
konkurenčního prostředí a technologickému rozvoji.
 Cechy nejen že potlačovaly konkurenci, ale zároveň konzervovaly
technologické postupy, takže se v řemeslech jen těžko prosazovaly nové
postupy. Inovace byla možná, až když modernější způsob výroby schválil
celý cech. V českých zemích se nové výdobytky ve výrobě mnohdy
prosazovaly s velkým zpožděním za Evropou.
 Protože tento složitý a zcela nekonkurenční systém začal být postupně
pro mnohé členy velmi svazujícím, docházelo často, zvláště v raném
novověku k porušování cechovních pravidel. Velmi běžné bylo například
překračování maximálního povoleného počtu tovaryšů. Tato nepružnost
a podvazování konkurenčního prostředí se nakonec staly i důvodem,
proč byly nakonec cechy rušeny.
 Vzájemnost (svépomocná solidarita):
rovnoprávné vztahy založené na vědomí
sounáležitosti, v nichž se ze společných
prostředků rozděluje pomoc těm, kteří ji
potřebují.
 Historie:
◦ Svépomocná profesní vzájemnost (horníci a
cechy)
◦ Dělnická svépomoc v době industrializace
◦ Institucionalizované sociální pojištění
 Pojištění:
◦ Zákonitost pojistné matematiky byla objevena v
17. stol. (Georg Obrecht, 1547 – 1612);
◦ Myšlenku povinného pojištění poprvé definoval
Daniel Defoe, autor Robinsona Crusoe (1660 –
1731)
 Realizace:
◦ Německo – Otto von Bismarck (nemocenské
1881, úrazové 1883, starobní a invalidní (1889);
◦ Rakousko-Uhersko Eduard Taafe (nemocenské
1888, úrazové 1889)
Stát se stará o všechny
Začátek – sociální pojištění koncem 19. stol., koncepčně rozvíjen v 1.
polovině 20. stol., realizován v západoevropských státech po 2. svět.
válce.
Dosavadní vyvrcholení vývoje veřejně organizované solidarity, produkt
evropské civilizace.
Veřejná garance ústavami zaručených nezadatelných lidských práv
občanů, včetně práv sociálních.
Jeho rozvoj koordinován mezinárodními organizacemi na úrovni
světové (OSN – Mezinárodní organizace práce 1919) a evropské (Rada
Evropy, Evropská unie).
 Sociální teorie:
◦ studium vědeckých způsobů myšlení o společenském životě;
◦ pomocí odborných pojmů a vědeckých metod usiluje o utřídění a
objasnění debaty o cílech a problémech života společnosti;
◦ nabízí různé možnosti, jak reagovat na problémy společenského života;
◦ začaly vznikat v 19. století na základě pozorování společenského vývoje
◦ ovlivnily politické a sociální systémy 19. a 20. století;
◦ pojem „sociální teorie“se začal užívat až ve 40. letech 20. stol.
 Význam sociálních teorií pro sociální politiku a sociální práci:
◦ Nabízí teoretické koncepty – rámce – pro vytváření sociálního
zákonodárství a systémů sociální pomoci
◦ Každý politický směr vychází z určité sociální teorie
◦ Pro rozhodování v politice (volby) a v sociální práci je prospěšné vědět, z
jaké teorie daný směr vychází
◦ Lidé, kteří se nezajímají o veřejný život, ke své škodě snižují kvalitu své
existence (Hannah Arendtová); Řekové je označovali pojmem „idiotes“.
 Z hlediska vývoje rozlišujeme
◦ Klasické sociální teorie (19. stol.)
◦ Moderní sociální teorie (20. stol.)
◦ Současné sociální teorie (po r. 1990)
 Sociální teorie reagují na nástup modernity v kulturním,
politickém a ekonomickém životě.
 Modus = způsob; modernita: způsob, jak se dějí věci právě
teď; styl naší doby – platí „tady a teď, nikoli „tenkrát“ nebo
„někdy v budoucnosti“.
 Po rozpadu římské říše se nová – křesťanská - éra začala
označovat slovem „modernus“ – k odlišení od dřívější
pohanské éry.
 Pojem „moderní“ v dnešním smyslu poprvé použil básník
Charles Baudelaire ve Francii 1863: moderní umělec
prožívá čas jako proud spěchající neúprosně do
budoucnosti, současná chvíle se okamžitě mění v minulost,
umělec se snaží zachránit minulost před zastaráním.
 Západní modernita přinesla změny ve třech oblastech:
◦ Kulturní modernita: věda a úpadek náboženství (sekulraizace)
◦ Politická modernita: zákon, demokracie a stát
◦ Společensko-ekonomická modernita: kapitalismus, průmysl a
vzestup měst
 Modernita = pojetí času jako neustálé a radikální
změny; zároveň konkrétní historické období, kdy je
toto pojetí času aktuální (začátek se chápe různě:
renesance – 15. stol., reformace – 16. stol., rozvoj
přírodní věd – 17. stol., osvícenství – 18. stol.)
 Modernismus = specifická kulturní a intelektuální
hnutí, která dramatizují tuto skutečnost
 Modernizace = proces zavádění modernity
 Moderní = to, co odpovídá tomuto pojetí času;
zároveň se používá ve smyslu „módní“ – přechodně
zajímaví, aktuální
 Protiklad: tradice, tradiční (z lat. tradere = předávat)
= historicky předávaný způsob myšlení a jednání, „jak
se věci vždy dělaly“.a
 Adam Smith (1723 – 1790),
zakladatel moderní ekonomické
analýzy (Pojednání o podstatě a
původu bohatství národů, Londýn
1776), formuloval univerzálně
platné zákony sociálního chování:
◦ Ceny zboží rostou při jeho
nedostatku a klesají při jeho
nadbytku
◦ Ceny zboží rostou, pokud je po
něm poptávka, a klesají, není-li o
ně zájem
◦ Snaha o zvyšování zisku jedince
vede ke zvyšování prospěchu pro
celou společnost
◦ „Neviditelná ruka trhu“ koordinuje
soukromou činnost jedinců
prostřednictvím kolektivního
mechanismu rozdělování bohatství.
 Poč. 19. stol.: má-li společnost
učinit pokrok a najít ve svém
intelektuálním úsilí praktický
užitek, musí nahradit filozofické
spekulace vědeckým zkoumáním
užitečnosti (lat. utilitas = užitek).
 Jeremy Bentham (1748 – 1832):
◦ Účelem státu je zajistit největší štěstí
pro co nejvíce lidí (1789) – nové
pochopení tradičního pojmu „obecné
blaho“
◦ Racionální společnost je taková, která
maximalizuje úhrnné blaho svých
členů tím, že hrstka vyvolených se
obejde bez zbytečně velkého luxusu
a získané úspory se použijí k
uspokojení materiálních potřeb
většiny členů společnosti.
◦ Stát by neměl jen trestat zločince, ale
také je převychovávat (moderní
vězení – Panoptikon)
◦ V poslední vůli Bentham stanovil, že
se jeho mrtvola má vypreparovat a
vystavit v University College London,
kterou pomáhal založit a kde je
dodnes vystavena, ovšem s voskovou
hlavou, protože její mumifikace se
nepodařila.
 John Stuart Mill (1806 –
1873):
◦ Důraz na svobodné
osobní vlastnictví a
možnost obchodovat s
majetkem a zbožím bez
nadměrného zdanění a
svévolného vměšování
státu
◦ Pokrok spočívá v rozvoji
parlamentní demokracie a
ústavního práva
•Oddělení náboženského přesvědčení od státních záležitostí, zejména od
poskytování vzdělání
•Stát by měl chránit svobodu každého jedince – jeho právo jednat podle svého
uvážení, aniž by narušoval právo kohokoli jiného chovat se stejným
způsobem.
•Stát má být oddaným služebníkem „občanské společnosti“ (oblast mezi
veřejnou činností státu a soukromou činností jedinců a rodin, zejména trhem –
zdůrazňoval Alexis de Tocqueville)
 Ideologie individualismu:
1. Každý jedinec má tvrdě pracovat a snažit se uspět v
soutěži s ostatními.
2. Ti, kteří tvrdě pracují, mají být odměněni bohatstvím
majetku, prestiží a mocí.
3. Ti, kteří při stejných šancích pro všechny tvrdě pracují,
budou odměněni úspěchem.
4. Ekonomické selhání je vlastní chybou jedince a
odhaluje nedostatek úsilí a další pracovní nedostatky.
 Chudoba je tedy důsledkem lenosti, nedostatku
snahy a nezodpovědnosti lidí.
 Dva přijatelné způsoby řešení sociálních rizik:
◦ Transformace starých chudinských zákonů: sociální
pomoc závislá na prověřené výši majetku podporované
osoby.
◦ Různé formy sociálního pojištění.
 Auguste Comte (1798 – 1857):
 Skutečné poznání pramení jedině z
empirického smyslového pozorování;
humanistické obory by se měly řídit
stejnými principy jako přírodní vědy.
 Empirická pozitivní věda slouží
společenským účelům: jakmile člověk najde
vědecké odpovědi na otázky tohoto světa,
dokáže je využít při odstraňování násilí,
utrpení a konfliktů.
 Společnosti se vyvíjejí podle zákonů
pokroku:
◦ teologické / fiktivní stadium,
◦ metafyzické /abstraktní stadium,
◦ vědecké / pozitivní stadium
 Ve stadiu pozitivního myšlení lidstva by
měla nastat podle Comta ideální forma
společenského zřízení. Jednalo by se o stát
s pevně stanoveným řádem, řízený vědci,
odborníky a specialisty, kde by u každého
převažoval smysl pro celek.
 Comte tak do filosofie dějin zahrnuje vznik
své vlastní doktríny. Dějiny směřují k
pozitivnímu stadiu. To bude spočívat v
poznání univerzálních zákonů na základě
pozorování faktů. Na základě těchto zákonů
bude pak možno řídit běh společnosti.
 Herbert Spencer: teorie o sociální revoluci –
ovlivněna Darwinem
 Karl Marx (1818 – 1883):
◦ Přesvědčení o materiální podstatě světa, včetně lidské psychiky: člověk není
výtvorem Boha, ale Bůh je výtvorem člověka; náboženství je příznakem lidské
odcizenosti, „opiem lidu“.
◦ Zásadní nesouhlas s tezí A. Smitha o tom, že úsilí jednotlivců o soukromý
zisk vede k obecnému blahu; podle Marxe vede naopak k vykořisťování
člověka člověkem.
◦ Dějinný vývoj směřuje ke spravedlivé společnosti – mění se výrobní způsoby,
které podmiňují i sociální, kulturní a duchovní život:
• Feudalismus – vztah
nevolnictví mezi majiteli půdy
a rolníky, kteří ji nevlastní
• Kapitalismus – vztah
vykořisťování mezi majiteli
výrobních prostředků a
nemajetnými dělníky
• Komunismus – beztřídní
společnost v důsledku zrušení
soukromého vlastnictví; lze ho
dosáhnout násilnou revolucí.
 Max Weber (1864-1920):
 V jeho době měli protestanti daleko větší
podíl na kapitálovém vlastnictví než katolíci
(nemluvě však o židech). Weber objevil étos
práce coby sebeúčelu, specifický pro ideologii
přísných protestantských směrů: člověk je
povinen zvětšovat svůj kapitál, a to pouze pro
zisk sám, aniž by pak vydělané prostředky
vydával na uspokojení svých životních potřeb.
 Podle Kalvína je úspěch v povolání projevem
predestinace – proto věřící, aby dokázali sobě
i ostatním, že jsou předurčeni ke spáse, se
obrátili k dravému podnikání.
 V katolicizmu byly investovány obrovské
částky do umělecké výzdoby chrámů a
šlechtických sídel (baroko) – neproduktivní
uložení kapitálu. Protestantizmus měl naopak
k dispozici daleko více prostředků, které
mohl investovat do rozvoje obchodu a
podnikání.
 Protestantská etika zbavila hromadění peněz
středověké stigmatizace a omezením
spotřeby (askeze) podporovala systematickou
akumulaci kapitálu. A tak podle Webera
sloužila jako motivační základna rodícího se
kapitalismu.
 Funkcionalismus
 Historická sociální teorie
 Psychoanalytická sociální teorie
 Strukturalismus a poststrukturalismus
 Feministická sociální teorie
 Modernita a postmodernita
 Globalizace
Současné sociální teorie
 Rozvíjel se po 2. světové válce v souvislosti s ostatními lidskými
právy:
◦ Všeobecná deklarace lidských práv (OSN 1948) – politický dokument,
právně nezávazný
◦ Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966)
◦ Pakt o občanských a politických právech (OSN 1966)
◦ Úmluva o právech dítěte (OSN 1989, ČSFR 1991)
◦ Úmluva o sociální bezpečnosti - minimální normy (MOP 1952)
◦ Úmluva o rodinných závazcích pracovníků (MOP 1981)
◦ Evropská sociální charta (RE 1961, ČR 2000)
◦ Evropský zákoník sociálního zabezpečení (RE 1990, ČR 2001)
◦ Komunitární charta sociálních práv pracujících (ES 1989)
◦ Charta základních práv EU (EU 2000)
 Sociální práva:
◦ Právo na práci
◦ Právo na uspokojivé pracovní podmínky
◦ Právo na přiměřenou životní úroveň (výživa, bydlení, zdraví, vzdělání)
◦ Právo na rodinu
◦ Právo na sociální zabezpečení
◦ Právo na svobodu sdružování a uplatňování svých hospodářských a
sociálních zájmů
Stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v
praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí,
nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou (Martin Potůček).
Začátek – sociální pojištění koncem 19. stol., koncepčně rozvíjen v 1. polovině
20. stol., realizován v západoevropských státech po 2. svět. válce.
Dosavadní vyvrcholení vývoje veřejně organizované solidarity, produkt evropské
civilizace.
Veřejná garance ústavami zaručených nezadatelných lidských práv občanů,
včetně práv sociálních.
Jeho rozvoj koordinován mezinárodními organizacemi na úrovni světové (OSN –
Mezinárodní organizace práce 1919) a evropské (Rada Evropy, Evropská unie).
Definice není jednoznačná, vychází z odlišných pojetí, kontinuálně se mění.
Stát s takovou sociální politikou, která se koncepčně opírá o tři klíčové momenty: dobré
zdraví, dobré vzdělání a zajištěnost občanů nezbytnými příjmy, s cílem vyrovnat šance při
vstupu do života a všem jedincům zajistit důstojnou životní úroveň.
Stát se silným veřejným sektorem a s výraznými intervencemi vlády do sociální oblasti.
Stát, v němž odpovědnost za základní životní podmínky není jen záležitostí jednotlivců a
jejich rodin, ale i záležitostí veřejnou.
Sociální stát se vyznačuje vysokou mírou redistribuce, proto je velmi náročný na ekonomické
zdroje. Může tedy fungovat jen v rámci velmi produktivních ekonomik.
Nebezpečím sociálního státu je tendence k centralizaci, byrokratizaci a anonymitě.
Občanství (T. H. Marshall): vyjadřuje vztah mezi státem a
jedincem; status poskytovaný těm, kdo jsou plnými členy
společenství; ti všichni jsou si rovni v právech a povinnostech.
•Občanská práva zajišťují individuální svobody
člověka a rovnost před zákonem
•Politická práva zajišťují participaci na rozhodování a
na moci zejména vytvářením politických reprezentací
•Sociální práva zajišťují sdílení minimální úrovně
ekonomického blahobytu, sociálního zabezpečení
při sociálních událostech a kulturního dědictví.
Institut občanství
má tři součásti:
Právo na práci
Právo na uspokojivé pracovní podmínky
Právo na přiměřenou životní úroveň (výživa, bydlení, zdraví,
vzdělání)
Právo na rodinu
Právo na sociální zabezpečení
Právo na svobodu sdružování a uplatňování svých
hospodářských a sociálních zájmů
KDE JSOU
ZAKOTVENA
SOCIÁLNÍ PRÁVA?
 Praxe: křesťanská filantropie, veřejná chudinská péče,
marxistický socialismus, všeobecné sociální pojištění, rozpad
vícegeneračních rodin.
 Základní teoretický rámec předložil 1942 Lord William
Beveridge jako návrh britskému parlamentu, jak zabezpečit po
válce pomoc obyvatelstvu:
◦ Navrhoval plošné zajištění zdravotní péče, vzdělání, zaměstnání,
sociálních jistot a pomoci v případech sociální dezintegrace a
zanedbanosti.
◦ Na základě prací ekonoma Johna M. Keynese požadoval, aby celý
systém byl hrazen přerozdělením daní, formou univerzálního
národního pojištění.
◦ Výsledek: ucelená teorie sociálního státu (původně státu sociální
péče – social welfare state).
 Beveridgeův návrh doporučen celému světu (čerpal z pojistného
systému 1. čs. republiky), první ho cele přijala Belgie
 Návrh se snaží vyvinout nástroje chránící jedince v průběhu
celého života před:
◦ chudobou (prostřednictvím zabezpečení existenčního minima)
◦ nemocemi (národní soustava zdrav. péče)
◦ absencí přístřeší i neuspokojivým bydlením (přísp. na bydlení)
◦ nezaměstnaností (politikou plné zaměstnanosti, příspěvek
v nezaměstnanosti)
 Jako zákl. metodu navrhuje povinné soc. pojištění se soc. pomocí
a dobrovolným připojištěním jako doplňkovými metodami
 2 zákl. modely sociálních systémů:
◦ Bismarck: zásluhovost
◦ Beveridge: charitativní systém - extrémní solidarita
 Karl Gunnar MYRDAL (1898-1987): švédský soc. myslitel, ekonom a politik ministr
obchodu (1945-74), tajemník hospodářství Evr. komise (1947-57), hlavní
nositel skandinávského soc. modelu; 1974: Nobelova cena za ekonomii
 Skandinávský soc. model = model státního zaopatření: zorganizovat veřejné soc.
služby tak, aby byly každému dostupné a aby reagovaly na všechna aktuální i
potenciální sociální a ekonomická ohrožení, s nimiž se může občan v průběhu
svého života setkat
 1934 vyšla studie, jejíž spoluautor byl Myrdal - zabývala se populační krizí (po
ekonom. krizi 30. let) a navrhující, jak jí čelit sociálně polit. zásahy:
◦ zavedení mateř. příspěvků a přijetí dalších opatření podporujících porodnost
◦ zavedení přísp. na děti, na bydlení
◦ výuka a stravování ve školách zdarma
◦ obecně dostupná zdr. péče
◦ rozšiřování informací a podpora výchovy ve sféře bydlení, výživy a zdraví
 Od 40. let 20. st. se ve Švédsku uplatňoval
UNIVERZALISTICKÝ TYP VEŘEJNÝCH SOC. SLUŽEB založený
na kombinaci uplatnění dvou principů:
◦ podle potřeb (sféra vzdělání, péče o zdraví a poskytování
informací)
◦ podle výkonu (ostatní oblasti)
 V 60. letech se Švédsko přiblížilo cílům, které si
předsevzalo: odstranit chudobu, zlepšit sociální
zabezepečení a snížit soc. nerovnosti mezi různými
skupinami - cenou za to bylo stále se zvyšující zadlužení
 70. léta - ropný šok - příjmy státu nestačily na rostoucí
výdaje v soc. oblasti – konzervativní vláda je začala
omezovat; na poč. 90. let měli inflaci pod kontrolou, ale
klesala výroba a stoupala nezaměstnanost.
 Snaha o nové vybudování ekonomiky po válce,
propojení tržního hospodářství s ideály sociální
spravedlnosti, důraz na hodnotu lidské důstojnosti;
vliv sociální nauky katolické církve.
 Autor teoretického konceptu: Alfred Müller Armack;
realizace kancléř, zakladatel CDU Konrad Adenauer
(1876 – 1967) a ministr hospodářství (později
kancléř) Ludwig Erhard (1907 – 1977).
 Ekonomický a sociální fenomén se vzájemně
systémově doplňují, oba jsou postaveny na stejnou
rovinu významnosti: tržní princip je považován za
zdroj sociálního bohatství a prospěchu, sociální
princip za předpoklad jeho úspěšnosti a za cílovou
orientaci celospolečenského rozvoje.
 Hledání optima mezi sociálním a ekonomickým
fenoménem je permanentní proces.
Návrh prezidenta USA Roosevelta po válce celosvětově koordinovat regulaci základních
lidských práv a svobod, včetně práv sociálních = pojistka proti rozpoutání další války.
Tento návrh byl v 50. a 60. letech 20. stol. realizován v celé západní Evropě a po roce 1989 i
v Evropě postkomunistické. Postupně se přidávají také rozvojové státy, jakmile jim to
ekonomická výkonnost umožní.
Každý stát volí na základě historických a kulturních daností odlišnou cestu - neexistuje tedy
jednotný model sociálního státu.
Kardinálním problémem úspěšného fungování sociálního státu je míra přerozdělování.
Nejvyšší míra přerozdělování je ve skandinávských státech, nižší ve střední a jižní Evropě,
nejnižší v USA, Kanadě a Japonsku.
Od 70. let 20. stol. se sociální stát dostává do krize, neboť se dlouhodobě nedaří udržovat
rovnováhu mezi jeho výdaji a příjmy; jedním z důležitých faktorů je stárnutí populace, které
vede ke zvyšování podílu neproduktivních obyvatel; nejnovějším faktorem je současná
ekonomická krize.
Reziduální sociální stát vychází z liberálních myšlenek. Jádrem koncepce je
předpoklad, že potřeby lidí jsou primárně uspokojovány rodinou a trhem.
Sociální pomoc přichází na řadu až ve chvíli, kdy tyto dvě instituce přestanou
normálně fungovat (rodinná krize, ekonomická krize apod.) Reziduální
koncepce odpovídá "tradiční americké ideologii individuální odpovědnosti“.
Institucionální sociální stát je charakterizován centrálně organizovaným
systémem sociálních služeb, které mají zajišťovat standardní životní potřeby
jedinců a skupin. Takový sociální stát má integrovat společnost, vyrovnávat
nerovnosti a předcházet sociálním událostem. Sociální pomoc je zde vnímána
jako "normální, akceptovatelná a oprávněná funkce moderní průmyslové
společnosti", za touto koncepcí stojí přesvědčení, že "je správné pomáhat lidem
v seberealizaci“.
Pracovně–výkonnostní sociální stát zajišťuje uspokojování potřeb svých občanů
na meritokratickém principu, odvíjí se od začlenění do pracovních struktur a
výsledků a produktivity práce.
Typ sociálního státu Reziduální Výkonový Institucionální
Charakteristika Liberální Konzervativní
Sociálně-
demokratický
Odpovědnost státu za
uspokojování potřeb
Minimální Optimální Maximální
Populace pokrytá
povinně poskytovanými
službami
Menšina Většina Všichni
Výše příspěvků Nízká Střední Vysoká
Část národního důchodu
určená pro soc. politiku
Nízká Střední Vysoká
Zkoumání potřebnosti Primární Sekundární Marginální
Příklady
USA, Kanada,
Japonsko
Střední a jižní
Evropa
Skandinávie
 Poptávka po sociálních dávkách je prakticky
neomezená, je třeba je však platit z daní. Zvyšování
daňového břemene vede:
◦ Občany k nižší pracovní motivaci
◦ Podnikatele ke zdražování pracovní síly, omezování investic
a oslabování konkurenceschopnosti.
 Příliš vysoká míra sociálního pohodlí tedy oslabuje
ekonomickou prosperitu, a tím ohrožuje fungování
celého sociálního systému.
 Lafferova křivka: vyšší daňové sazby zajišťují státu
vyšší daňové příjmy pouze do určité míry, další
zvyšování daní pak destimuluje ekonomické subjekty
a daňový výnos klesá.
•Kritika zprava přichází z řad liberálních (Friedrich Hayek, Milton
Friedman, Robert Nozick) a konzervativních myslitelů, kteří
vyčítají sociálnímu státu omezování svobody jednotlivce a
volného trhu.
•Naopak marxistická kritika zleva považuje sociální stát jen za
nástroj vládnoucí třídy k umlčení třídy pracující, který podporuje
stávající sociální uspořádání.
Koncept sociálního státu
byl a je kritizován od
počátku svého vzniku, a
to jak zprava, tak zleva.
Od 60. let se hovoří o krizích sociálního státu, které souvisejí s
obecnějším politickým, ekonomickým a demografickým vývojem
společností.
•krize nákladů: sociální stát je příliš drahý
•krize efektivity: aparát sociálního státu je těžkopádný, pracuje
neefektivně a netransparentně
•krize legitimity: sociální stát je nespravedlivý, zvýhodňuje určité
vrstvy společnosti I zastánci sociálního státu se shodují na tom,
že sociální stát je třeba transformovat, aby odpovídal
současnému uspořádání společnosti a chránil před novými
riziky.
Obecně lze rozlišovat
tyto typy krizí sociálního
státu:
 Nesnadnost/nemožnost nalezení optima mezi sociálním
a ekonomickým fenoménem je příčinou současné krize
sociálního státu.
 Zač. krize 70.-80. léta 20. stol. – důsledek stárnutí
populace, ropné krize, úspěchu asijských tygrů.
 Reakce: neoliberalismus – tlak na úspory veřejných financí,
omezení vlivu státu, zvýšení odpovědnosti jednotlivců za
své potřeby. Diskuse pokračuje dodnes:
◦ Nesporná je podstata sociálního státu se solidaritou jako jednou
ze základních evropských hodnot.
◦ Sporná je míra štědrosti v této solidaritě, zvláště při narušení
rovnováhy mezi těmi, kdo platí na veřejnou solidaritu, a těmi, kdo
z ní čerpají.